Bývalá vodárenská nádrž Nemilka u Zábřeha se stala biotopem bobrů už krátce po jejich vysazení

Bobra evropského jsme dlouhá léta znali jen ze školy či z přírodopisných dokumentů. Jeho návrat do naší přírody po vysazení v devadesátých letech byl však velmi úspěšný. Dnes ho můžeme vidět například na Zábřežsku, v přehradě jménem Nemilka, která kdysi sloužila městu jako zásobárna pitné vody.

Bobři žili v našich zemích v povodí velkých toků. Zajímavé je, že se tyto populace vyvíjely odlišně a tak se za tisíciletí vytvořily dokonce poddruhy bobrů, které se vzájemně neovlivňovaly.

To platilo od pravěku až do 18. století. V roce 1730 byl na Olomoucku, nedaleko Grygova odloven patrně poslední bobr u nás. Jeho maso prý skončilo na stole mnichů z olomouckého kláštera Hradisko, protože bobr byl odjakživa považován za rybu a mohl tak být konzumován i v době postu.

Právě lov pro maso, kožešinu a kastoreum, tedy výměšek žláz používaný v medicíně a kosmetice, byl jedním z důvodů, proč bobři z našich zemí vymizeli. Druhým důvodem byla ochrana rybníků a vodních děl, které bobři poškozovali svými norami. I přes snahy Schwarzenberků v 19. století o obnovu chovu bobrů zmizeli tito mohutní hlodavci z naší krajiny nadobro.

Pro bobra je typický jeho plochy ocas, který mu slouží jako kormidlo|foto:František John

Teprve v osmdesátých letech 20. století začali uměle vysazení bobři z rakouského povodí Dunaje migrovat i na jižní Moravu. Po roce 1991 byli vysazeni bobři původem z Polska a také z Litvy do Litovelského Pomoraví. Záměrem bylo, aby svojí stavební činností napomohli revitalizaci lužních lesů.

V Pomoraví bobři sice moc hrází nepostavili, začali se však odsud postupně šířit po celém povodí Moravy. V roce 1997 došlo i díky povodním k propojení populace bobrů z Litovelského Pomoraví s bobry pocházejícími z Rakouska.

Bobři ničí stromy jen v zimě

V přehradě Nemilce na Zábřežsku se první bobři objevili v roce 1999. Postupně migrovali povodím Moravské Sázavy a dnes jejich stopy nalezneme nejen zde, ale i na mnoha přítocích v okolí města a v neposlední řadě i ve městě samotném.

I v místě, kde se potok Nemilka vlévá do stejnojmenné přehrady, můžeme spatřit práci bobrů. Malé hráze zde zadržují vodu na vyšší hladině, která v zimních měsících umožňovala bobrům lépe dopravovat dřevo pro stavbu i ke konzumaci.

Na Nemilce se bobři živí zejména vrbinami a olšemi. V jiných lokalitách ale nepohrdnou ani ovocnými a okrasnými dřevinami. Podle odborníků devastují bobři stromy na březích jen v zimním období. Jinak se živí bylinami a mladými výhonky. Proto se mnohdy o přítomnosti bobra dozvíme až s příchodem chladného počasí.

Výskyt bobra není jen radostí, ale díky jeho postupnému množení v krajině se často dostává i do střetu s člověkem. I ekologové připouštějí, že bude nutné stavy bobrů časem regulovat. Zatím tomu brání legislativa a také skutečnost, že ačkoliv má bobr statut lovného zvířete, myslivci u nás přes dvě stě let neměli šanci si jeho odlov vyzkoušet, a proto to téměř nikdo neumí. Soužití s bobry není jednoduché, přesto si tento krásný velký hlodavec zaslouží naši pozornost.