Bývalý elitní policista Robert Šlachta: Během své kariéry jsem střílel mockrát a strach jsem nikdy neměl

Robert Šlachta vystudoval zemědělskou školu, na což je hrdý, protože umí manuálně pracovat a na svém domě zvládne spoustu práce. Nese se s ním i přezdívka „traktorista“, chvíli se tak živil a uměl i opravovat auta.

Nejdříve sloužil jako řadový policista, časem si dodělal vysokou školu a po dvou letech u police přešel k zásahové jednotce. Své zkušenosti zúročil v knižním rozhovoru Třicet let pod přísahou: „Kniha má úspěch a už teď se mě lidé ptají, jestli bude pokračování. To ale neplánuji,“ říká rozhodně bývalý elitní policista.

Pořádkový policista v 90. letech

Než se rozhodl přihlásit do výběrového řízení na zásahovku, sloužil jako řadový policista. „Řešili jsme všechno možné, od hádek manželů po 22. hodině až po ukradená kola či slepice. Ale byli jsme tenkrát nadšení, vznikal stát a já to opravdu bral jako poslání a pomoc občanům,“ vzpomíná na dobu začátkem devadesátých let, kdy vznikala Česká republika jako samostatný stát.

Praxe od zfilmovaných kriminálek se docela liší: „Je to velký rozdíl, některé rvačky a bouračky jsou ve filmech vyloženě srandovní, už to nesleduji, na druhou stranu jsem rád, že takové filmy a seriály vznikají. Ale já za tím vidím hodiny úředních záznamů a spisů. Dřív jsem koukal na seriál Malý pitaval z velkého města a hodně oblíbeného mám Jamese Bonda a doufám, že brzy natočí dalšího.“

Policisté v Americe mají větší respekt

V současné době se policie popularitě zrovna netěší: „Je to hodné dané politikou,“ myslí si Robert Šlachta. Když srovnává nás a Ameriku, vidí, že i extrémnější zásahy mají v politicích zastání a jsou řádně zdůvodněné.

„U nás policista sklízí následky i nesmyslného rozhodnutí politiků a dostane to hned z první ruky od občana třeba při běžné dopravní kontrole,“ dodává. „Policista by měl být hlavně autorita a neměl by vystupovat z pozice síly. Pokud si policista nevěří, občan to pozná a začne se podle toho chovat.“

Na strach není čas

Jako policista v zásahové jednotce i mnohokrát střílel. Používal spíš varovné výstřely nebo střílel na vozidlo. Může se někdy takový zákrok vymknout?

„Nikdy jsem se nebál, to je takový adrenalin, že na strach ani nemáte čas. Na zákroku by to bylo poznat. A s téměř železnou pravidelností zákrok stejně dopadne jinak, i když to stokrát nacvičíte.“

Proč při zákroku policie křičí a napadlo ho, že by šel bývalým kolegům pomáhat? Je spíš kliďas, nebo nervák? Je zajímavé odposlouchávat lidi? V rozhovoru také prozradil, jak na něj sedí znamení Raka, které vyniká empatií a rodinným životem. Poslechněte si audiozáznam.