Cestovatel Richard Jaroněk se o své zážitky dělí v Muzeu mizející africké kultury ve Vizovicích
Cestovatel, fotograf a dobrodruh Richard Jaroněk z Vizovic na Zlínsku miluje Afriku. Rád se tam vrací a ze svých cest si obvykle přiváží pozoruhodné předměty. Masky, sochy, zbraně ale třeba i královský trůn. A když už měl cenností na sedm set, rozhodl se založit ve Vizovicích Muzeum mizející africké kultury Tijwara.
V unikátním muzeu je k vidění na 360 exponátů. Jde o největší kolekci afrického umění v Evropě, expozice je umístěna v prostorách velkých přes dvě stě metrů čtverečních. Návštěvníci se tam mohou seznámit s tradicemi více než šesti desítek kmenů a národů jako KOTA z Gabonu, FULANI z Kamerunu, BAKONGO z Konga, DOGON z Mali, IGBO z Nigerie nebo BOJAGO z Bissau-Guiney a řady dalších.
Tijwara je ceremoniál, při kterém se šaman převlékne do strašidelného obleku, na hlavu si nasadí velkou dřevěnou masku antilopy, nohy má jako hrabáče. A pak chodí, ryje holí do země, čímž napodobuje rohy antilopy koňské, a rozrývá zemi na znamení, že kypří půdu, aby se do ní usadilo semínko, vyrostl strom a byl zachován koloběh života. Pro domorodce představují tyto ceremonie něco podobného jako u nás rčení, že bez práce nejsou koláče. Pokud člověk neobdělá půdu a nebude se o ni dobře starat, půda mu nic nedá a on zemře.
Šamanská část není pro slabé povahy
V expozici jsou také voodoo sošky. Když se člověk v Africe narodí, nechá mu jeho rodina u řezbáře vyrobit sochu. Jsou různě velké, od 20 do 70 centimetrů. Socha je vyrobená jednoduše, většinou je propracovaná jenom hlava, případně nohy a ruce, tělo je fádní, protože se ví, že se do něj budou zatloukat hřebíky.
Se svou soškou pak člověk „žije“ od narození až do smrti. Když ho něco bolí, ať je to bolest zubů nebo zad, jde za šamanem. Ten do sochy zatluče hřebík, který pacient musí předem naslinit, aby se jeho energie propojila s energií sošky. A tím se mu snaží pomoci. I za podpory dalších medikamentů.
Vodoo sošky mohou mít ale i opačné účinky. Mohou lovit, mohou zaútočit. Majitel sochy může jejich prostřednictvím přenést zlo na někoho jiného. „Ve chvíli, kdy vám někdo chodí za partnerem, bije vám dítě nebo vám ukradne slepici, můžete mu velmi ublížit nebo ho můžete dokonce i zabít. Jsou to velmi nebezpečné věci,“ vysvětluje majitel muzea Richard Jaroněk s tím, že už se našlo několik citlivějších návštěvníků, kterým se u sošek zatočila hlava a museli jít ven na čerstvý vzduch.
Královský trůn z Kamerunu
Součástí expozice je také trůn z království Bamun. Na tomto trůnu seděla jediná žena za dvacet dynastií, během kterých vládli králové a sultáni. Královna Jambouki usedla na trůn v roce 1879 nouzově, jako regentka. Král byl zabit v boji a jejímu synovi byly teprve tři roky. Jako regentka vládla jedenáct let, poté její syn převzal moc a stal se legitimním králem. Tato žena byla po celém Kamerunu velmi vážená a ctěná, protože byla mírotvůrcem. Svého syna nevychovávala k válčení, ale k míru. Díky ní byl velice vzdělaný a inteligentní.
„Z království mi vzkázali, že si mám určit cenu za tento trůn sám, což bylo šílené, protože jsem je nechtěl přeplatit, ale ani urazit. Nakonec jsme se z toho seriózně vymotali. Dnes už máme i certifikát, a tím jsme překonali i Berlínské etnologické muzeum, které má trůn z roku 1906. My máme trůn z roku 1879, takže máme nejstarší africký trůn v Evropě,“ uzavírá pyšně majitel vizovického muzea Richard Jaroněk.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
