Chutnají vám Štramberské uši? Perníkový výrobek se podle pověsti peče jako památka na porážku Tatarů, kteří v pytlích uchovávali uříznuté uši zajatců
Štramberské uši se jmenuje typický cukrářský výrobek z perníkového těsta stočeného do kornoutu. Podle pověsti se začaly péct na památku záchrany města před nepřítelem.
V roce 1241 do Štramberku doletěla zpráva, že se krajem ženou hordy Tatarů. K smrti vyděsila každého, kdo ji slyšel. Statisíce krutých válečníků s rozježenými vousy, divokýma, šikmýma, zlýma očima a s pestrobarevnými turbany na hlavách za sebou nechávali strašnou spoušť. Vypalovali města, drancovali a vraždili pokojné obyvatelstvo. Už z dálky se zem zlověstně chvěla dusotem tatarských koní.
Štramberští v hrůze brali nohy na ramena. Utekli na kopec a tam si postavili opevněné hradiště, připraveni bojovat do poslední kapky krve! Když už byla bitva na spadnutí, nebe se zatáhlo a spustila se bouře. Proudy deště bičovaly zem, splavovaly z ní potoky bahna, které se v údolí pojilo v divokou řeku. Ta smetla tatarské ležení a ráno našli štramberší jen rozlámané stany, zpřeházené zbraně a utonulé válečníky. A také obrovské pytle plné lidských uší. Tataři je prý skladovali v pytlích naložené v soli a posílali je svému chánovi na důkaz toho, kolik křesťanů při svém řádění pobili. Od těch dob se ve Štramberku pečou perníkové uši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.