Co je fofr nebo šalanda? Odpovědi dostanete ve vodním mlýně Dřevíček u Hronova
Ocitnout se ve 30. letech 20. století není nic těžkého. Alespoň v mlýně Dřevíčku stačí, aby mlynář prásknul čepicí, zaprášilo se a vy s pozdravem vstoupili do stavby, kde mají plně funkční zařízení z dob dávno minulých.
V přízemí mlýna se přijímalo obilí, mlynář zkontroloval, aby nebylo zatuchlé nebo plesnivějící, aby bylo dobře vytříděné. Obilí museli hospodáři vyčistit ještě na svém statku na zařízení, kterému se říká fofr nebo fofrník. Jde o jednoduchý fukar na kliku. Lehké plevy odletěly a dolů padalo obilí.
V Dřevíčku najdete ukázku několika fofrů, taky děličku na těsto nebo rohlíkovací stroj. Ve skutečnosti ale v přízemí mlýna čekaly pytle s obilím, A také zde narazíte na Francisovu turbínu, protože elektrické zařízení dávno vystřídalo velké vodní kolo. Elektřina poháněla dva mlecí stroje, které jsou už o patro výš, tam prý se mlynář zdržoval nejčastěji.
V prvním patře mlýna se odehrávala celá technologie, která je ovšem nejen z estetických důvodů uschovaná. Uvidíte především spletité „trámy“, ve skutečnosti se ale jedná o tunýlky, kterými proudí zrno, melivo a mouka. Výtahy v dřevěných trubkách vše dopravují do nejvyššího patra.
Tento moderní mlýn má i plně automatické zařízení pro odsávání prachu. Mlynáře prý tolik neohrožovaly myši nebo různá havěť, ale riziko výbuchu moučného prachu. Proto musel dobře poslouchat, jak stroje pracují. Ze spousty zvuků bylo potřeba rozpoznat ty nepatřičné, u kterých se musela případná porucha ihned odstranit.
V nejvyšším patře mlýna bývala rovněž šalanda, kde mohli přespat pomocníci, kteří obilí dovezli často z velké dálky. Semletí trvalo několik hodin, na šalandě si proto mezitím povídali, zpívali nebo i popíjeli.
Na šalandě v Dřevíčku dnes ale najdete jen hodné čerty, kteří prý nosí z pekla štěstí. Snad proto Dřevíček přežil bez úhony až do dnešní doby.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Spolupráce ANO a SPD v krajích nemusí znamenat širší sbližování hnutí, myslí si nový hejtman Koleta
-
Spojenci Izraele už přerušují dodávky zbraní, říká expertka. ‚Je to nátlak na příměří,‘ míní exdiplomat
-
Čornej: Žižka je velká a rozporuplná postava. Nemáme v českých dějinách úspěšnějšího válečníka
-
Obžalovaný dezinformátor Zítko je na svobodě. Ve vazbě v Litoměřicích byl od srpna