Díky komiksům mě nazývali inženýr rychlošípáckých věd, říká režisér a scenárista Otakáro Schmidt
Díky komiksům mě nazývali inženýr rychlošípáckých věd, říká režisér a scenárista Otakáro Schmidt v pořadu Alex a host
Otakáro Schmidt je jednou z nejzajímavějších postav české filmové a televizní tvorby. Často propojuje film s mystikou a duchovnem. Jeho snímky jako Eliška má ráda divočinu nebo Cesta do Říma spojují realitu s fantazií a nutí diváka přemýšlet.
Režisér a scenárista Otakáro Schmidt prošel mnoha profesemi. Dělal i zámečníka nebo rýsovače. „To byla taková cesta hledání, ale strojní zámečník byl paradox,“ usmívá se v pořadu Alex a host.
Je potomek středověkého šlechtického rodu Nowothů, s erbem, jehož počátky sahají do poloviny 14. století. „Měli jsme erb od císaře Zikmunda, který nám ho udělil v roce 1378. Ale to bych hodně odlehčil, já si o tom šlechtictví myslím svoje,“ usmívá se. „Nicméně jedna historka, co mě váže s tou minulostí, je s Karlem IV. a jeho synem Zikmundem. Každý rok jsme jezdili na Karlštejn na výročí úmrtí Karla IV. A v roce 2001 jsme s ním měli jakousi spirituální vazbu. V kapli se najednou rozsvítilo na 12 minut do 18:30. Bylo to i na kamerách. Ukázalo se, že Karel IV. zemřel přesně v 18:30, tedy rozsvítilo se na 12 mystických minut před tím.“
Vliv Rychlých šípů
Rodina byla spjata s Plzní, kde jeho příbuzní byli učitelé a hudebníci, což mu umožnilo mít blízko k umění. „Začínal jsem od píky. Ale záhady mě zajímaly odjakživa. V pubertě to teda byly horory. A s rodiči jsme chodili na hřbitov k rodinný hrobce.“
Na základní škole ho ovlivnil skauting a Jaroslav Foglar, autor Rychlých šípů. „Byl jsem Červenáček, v divadle Sklep pak Štětináč. Dětstvím jsem proplul přes tyto komiksy a nazývali mě inženýr rychlošípáckých věd. Foglar mě provází i nad námi – poslední film Lucie a Mikuláš z kouzelné čtvrti je o Stínadlech, o zlu a dobru. Je to taková komiksová pohádka, magický realismus. Máme tam i ježka v kleci.“
Spolupráce s životní partnerkou
Jako režisér natočil přes 600 děl. Velkou část tvořily cyklické pořady jako Po hladině, Kinobox a Paskvil pro Českou televizi. Polovinu z toho natočil se svou životní partnerkou Janou Kristýnou Studničkovou. „Ta spolupráce je dobrá. Samozřejmě někdy je napnelismus, ale my jsme na sebe tak napojený, že kolikrát už ani nemluvíme. Máme to rozdělený, já jsem přes tu dramaturgii a psaní, ona je výtvarnice, ale i technicky zdatná a stříhá. U hranýho filmu u toho střihu to vzniká se všemi těmi efekty. Tam není možný, aby ji někdo nahradil.“
V roce 2004 přijal křesťanství, což podle něj mělo významný dopad na jeho tvorbu. „Měli jsme pocit, že jsme se dostali do nějakého systému, pod nějakou ochranu.“ Spolu s vlivem hlubinné psychologie Karla Gustava Junga mu pomohlo pochopit, že nic není náhoda a že existuje určité symbolické propojení mezi událostmi. „To byla pro mě taková výbava, abych to přijal. Proto jsem o významných světcích začal dělat dokumenty a vždycky při tom natáčení jsme měli pocit, že je tam ten světec nad námi.“ Mezi jejich nejznámější dokument patří Pražské Jezulátko, který byl oceněn na prestižní soutěži Per Artem Ad Deum.
Jak vznikal dokument Pražské Jezulátko a jaká symbolická propojení ho u toho provázela? Jak vzpomíná na FAMU a bydlení s Danem Nekonečným? Jaká poezie je podle něj excelentní? Co znamená na grálu číslo 909? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
