Dixovu brusírnu, krkonošský skvost průmyslové architektury, najdete v Temném Dole

Údolí řeky Úpy dalo vzniknout mnoha průmyslovým podnikům v Krkonoších. Bylo tu dostatek suroviny – dřeva, a vodní tok zajišťoval pohon. Vznikaly tu proto sklárny, brusírny a papírny. Samotná krkonošská obec Horní Maršov vznikla díky těžbě dřeva a v jejím okolí fungovalo hned několik dřevařských podniků.

Jen brusíren tu v polovině 19. století bylo 12. Čtyři stávaly ve Velké Úpě, tři v Temném Dole, dvě v Horním Maršově a jedna ve Spáleném Mlýně v Malé Úpě. Většina z nich zanikla po roce 1945 a všechny nesly jméno po svém zakladateli – Knajflova, Adolfova, Hofrova atd. Dixova brusírna byla ale největší, nejmodernější a také nejhezčí.

Původní brusný kámen před závodem|foto: Jiřina Šmídová

Dixova brusírna byla moderním podnikem

Dixova brusírna - malebná průmyslová stavba s vysokým komínem a typickými architektonickými prvky bývalých Sudet byla postavena v roce 1874 a zachovala se jako jediná. V roce 1868 ji založil vážený mlynář ze Starého mlýna ve Velké Úpě Ignác Dix.

K tomu, aby vznikla nová fabrika na Úpě, bylo vodní právo podmínkou. To kvůli již zmíněnému pohonu. V areálu brusírny najdete několik kamenných pilířů, které podpíraly dřevěný žlab. Jím byla přiváděna voda na transmise a později i turbíny, které vyráběly elektrický proud.

Architektonická památka - Dixova brusírna|foto: Pavel Klimeš

Ignác Dix tedy nejprve postavil brusírnu. V ní se za pomoci metrových kamenů brousily smrkové špalky na samotnou vlákninu a ta byla pak dodávána do místních papíren. Počátkem 20. století ale Dix pochopil, že nejen dřevovina mu může přinášet zisk, a tak přistavěl další část továrny a začal vyrábět jednoduchý balicí papír a lepenku. V té době zde na šesti brusech a jednom papírenském stroji pracovalo 40 lidí. Dřevo se zde brousilo až do požáru v dubnu 1965.

Architektonická památka

Detaily zdiva|foto: Jiřina Šmídová

Areál Dixovy brusírny je dnes památkově chráněný. Dominuje mu hlavní trojkřídlá budova, postavená z opracovaných rulových kvádrů, která má cihlami obložená okna a dveře. Třípodlažní správní budova má zachovalá kovová okna se zbytky původních omítek. K továrně náleží také vysoký osmiboký komín a bývalý vodní náhon.

Památkáři je ceněno především lícové kamenné zdivo, které spolu s detaily fasády i zasazením do krajiny činí ze stavby skutečný krkonošský skvost a ukázku stavební zručnosti i umu našich předků, kteří si vystačili s místním materiálem.