Dixovu brusírnu, krkonošský skvost průmyslové architektury, najdete v Temném Dole
Cestou ze Svobody nad Úpou do Pece pod Sněžkou nemůžete minout ojedinělou kamennou továrnu, někdejší brusírnu dřeva. Je jedinou, která se po roce 1945 zachovala. Stojí tedy za to se k ní vypravit a vzdát poctu průmyslové architektuře konce 19. století.
Údolí řeky Úpy dalo vzniknout mnoha průmyslovým podnikům v Krkonoších. Bylo tu dostatek suroviny – dřeva, a vodní tok zajišťoval pohon. Vznikaly tu proto sklárny, brusírny a papírny. Samotná krkonošská obec Horní Maršov vznikla díky těžbě dřeva a v jejím okolí fungovalo hned několik dřevařských podniků.
Jen brusíren tu v polovině 19. století bylo 12. Čtyři stávaly ve Velké Úpě, tři v Temném Dole, dvě v Horním Maršově a jedna ve Spáleném Mlýně v Malé Úpě. Většina z nich zanikla po roce 1945 a všechny nesly jméno po svém zakladateli – Knajflova, Adolfova, Hofrova atd. Dixova brusírna byla ale největší, nejmodernější a také nejhezčí.
Dixova brusírna byla moderním podnikem
Dixova brusírna - malebná průmyslová stavba s vysokým komínem a typickými architektonickými prvky bývalých Sudet byla postavena v roce 1874 a zachovala se jako jediná. V roce 1868 ji založil vážený mlynář ze Starého mlýna ve Velké Úpě Ignác Dix.
K tomu, aby vznikla nová fabrika na Úpě, bylo vodní právo podmínkou. To kvůli již zmíněnému pohonu. V areálu brusírny najdete několik kamenných pilířů, které podpíraly dřevěný žlab. Jím byla přiváděna voda na transmise a později i turbíny, které vyráběly elektrický proud.
Ignác Dix tedy nejprve postavil brusírnu. V ní se za pomoci metrových kamenů brousily smrkové špalky na samotnou vlákninu a ta byla pak dodávána do místních papíren. Počátkem 20. století ale Dix pochopil, že nejen dřevovina mu může přinášet zisk, a tak přistavěl další část továrny a začal vyrábět jednoduchý balicí papír a lepenku. V té době zde na šesti brusech a jednom papírenském stroji pracovalo 40 lidí. Dřevo se zde brousilo až do požáru v dubnu 1965.
Architektonická památka
Areál Dixovy brusírny je dnes památkově chráněný. Dominuje mu hlavní trojkřídlá budova, postavená z opracovaných rulových kvádrů, která má cihlami obložená okna a dveře. Třípodlažní správní budova má zachovalá kovová okna se zbytky původních omítek. K továrně náleží také vysoký osmiboký komín a bývalý vodní náhon.
Památkáři je ceněno především lícové kamenné zdivo, které spolu s detaily fasády i zasazením do krajiny činí ze stavby skutečný krkonošský skvost a ukázku stavební zručnosti i umu našich předků, kteří si vystačili s místním materiálem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Gazdík odvolal ředitelku Cermatu. Nelíbilo se mu fungování organizace a neefektivní hospodaření
-
Uprchlíci do krajů? Důležité je ubytování, práce a péče o děti, vyjmenovává zmocněnkyně pro lidská práva
-
Soud v Moskvě nevyhověl odvolání Navalného. ‚Pohrdám vaším režimem,’ prohlásil opozičník
-
Po čtvrt roce jsou na hranicích Ukrajiny s Polskem opět kolony. Tentokrát se ale lidé vracejí domů