Dvě sedmičky zaklesnuté do sebe. Neobvyklý tvar rozhledny Salaš na Moravě vybrali sami lidé

16. květen 2020

Tvarem připomíná dvě do sebe zaklesnuté sedmičky, z nichž každá obsahuje vyhlídkovou plošinu. Řeč je o rozhledně Salaš stojící u stejnojmenné obce na Uherskohradišťsku ve Zlínském kraji. Neobvyklý tvar rozhledny vybrali z několika různých návrhů sami lidé.

„Mně rozhledna připomíná ještě hasák nebo skokanský můstek. Záleží, z kterého úhlu pohledu se na ni podíváte,“ říká nezávislá starostka obce Salaš Jitka Točková. Rozhledna Salaš stojí v nadmořské výšce 366 metrů. Z jejího vrcholu se příchozím nabízí nádherný pohled na pohoří Chřiby či kostelní věže Velehradu.

„Na rozhlednu vede 112 schodů. Vyhlídková věž je složená ze dvou plošin. Jedna je v 15 metrech a ta druhá ve 20 metrech,“ dodává Jitka Točková. K rozhledně vede značená cesta a člověk se musí připravit na to, že půjde zhruba jeden kilometr do kopce. „Terén není nijak zásadně náročný, kdo je zvyklý chodit, ten to určitě zvládne v pohodě,“ míní starostka.

S nápadem postavit nad obcí v části Paseky na úpatí Jezuitského kopce rozhlednu přišel v roce 2012 místní obyvatel Petr Loucký. Na svém pozemku, kde rostly do té doby náletové dřeviny, nechal na vlastní náklady vystavět nevšední vyhlídkovou věž. Tvar Rozhledny Salaš vybírali samotní lidé ze čtyř architektonických návrhů a to formou hlasování na internetu a na facebookových stránkách.

Konstrukce futuristicky vyhlížející stavby je železná a opláštěná modřínovým dřevem. Otevřena byla v půlce srpna 2015. Rozhledna je veřejnosti přístupná celoročně a zdarma.     

autor: Saskia Mišová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová