Genetici Václav a Jan Pačesovi: Gen sám o sobě nic nedělá, je to jen reakce na podněty z okolí

25. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Molekulární genetici Václav Pačes a Jan Pačes

Přední vědci, otec a syn, umí číst naše geny. „Zabýváme se genetikou na molekulární úrovni. Lidský genom s dnešními přístroji umíme přečíst už během několika dnů,“ říká profesor Václav Pačes.

Profesor Václav Pačes a doktor Jan Pačes jsou molekulární genetici. „Já jsem bioinformatik, takže dělám už jen na počítači. Musíte ‚ulovit to zvíře‘, dostat z něj ty genetické informace, a já už to z počítače jen přečtu. V podstatě to čtu jak noviny,“ říká syn Jan.

Genetická abeceda má čtyři písmenka A, C, G a T a podle Václava Pačese, je to vlastně jednoduché: „Přirovnal bych to k běžnému psanému textu. Lineárně jsou řazená písmena, jen tady těch písmen máme méně, ale také jsou za sebou lineárně řazena. A to, jak jsou řazena, v tom je ta informace. Když máte slovo hrad a přehodíte dvě písmena, máte hadr. A hned víte, že je to jiný informační obsah.“

Oba se zabývají molekulární genetikou, přenesly se v tomto případě geny z otce na syna? „Naše talenty nejsou vůbec stejné, táta se třeba umí výborně učit jazyky, ale s počítačem to zase umím já,“ svěřuje Jan a Václav pokračuje: „Tak syn je mi docela podobný a má podobná možná i gesta. Podědil i analytickou schopnost a fyzickou nešikovnost, nejsme zrovna kutilové. Ale třeba můj mladší syn je naopak výborný kutil,“ usmívá se Václav Pačes.

Gen agresivity se dá potlačit, nebo využít

U vyšších organismů je informace daná mixem otce a matky a tato kombinace zaručuje, že všichni jsme unikátní. „Fyzicky je ten genom padesát na padesát, ale jak se ty geny kombinují a který je dominantní, tam už ten poměr takto není,“ vysvětluje Václav Pačes.

Za normálního stavu vědci geny neovlivňují. „To si ta buňka dělá sama. Ale ano, dnes existují techniky, jak můžeme nějakou genetickou informaci upravit, to jsou pak známé genetické mutace. Ale umíme to i jako lidé ovlivnit například stravou,“ vysvětluje Jan Pačes.

„Přemoci geny nemůžeme, to je daná věc, ale životním stylem a výchovou můžeme změnit to, co nám ty geny dávají do vínku,“ pokračuje Václav Pačes. „Třeba gen agresivity můžeme potlačit výchovou a vnějším prostředím. Nebo třeba můžeme dělat sport, kde to využijeme.“

Prostředí člověka formuje

Říká se, že se do určité míry může geny ovlivnit výchova. „Gen sám o sobě nic nedělá, je to vždy nějaká reakce na prostředí. Ten samý gen v různém prostředí bude mít různé projevy,“ říká Jan Pačes. „Je třeba využít potenciál, který ten člověk nebo zvíře má, a nasměrovat ho správným směrem. Když využívá talent správně, pak genetika a výchova spolu souzní. Pokud dělá něco, na co talent nemá, pak vyhrává genetika.“

Jeho otec přirovnává poměr – vztah mezi genetikou a tím, jak na nás působí prostředí – ke krajině. „Máte kopec a řeku. Lidé na ní postaví přehradu, na kopci postaví města, takže modulují to prostředí. Proto to, to v čem děti vyrůstají, má velký význam,“ vysvětluje Václav Pačes.

Sám tvrdí, že své syny nijak neformoval. „Já bych je v pubertě roztrhl. Moje žena je flegmatik, tak ta je přes toto období převedla. Když byli na vysoké, to už bylo jiné. Ale proč nutit dítě hrát na housle, když nevíte, jestli tam ten talent mají? Synové si cestu našli sami.“

Co vlastně znamená, když se říká, že přeskočí geny? Kde je zapsáno, že máme lidský genom a člověku se nenarodí šimpanz, s kterým máme po genetické stránce hodně společného? Co je překvapilo na koronaviru? Poslechněte si v pořadu Slavné dvojice.

Spustit audio