Herečka a dabérka Jana Mařasová by nejraději zachraňovala želvy. Doma jich má sedm!
Příjmení Janě Mařasové vymyslel Luděk Sobota. „Moje maminka se jmenuje taky Jana, tak aby si nás diváci nepletli, vymyslel tohle jméno. Ale proč, to neví, prostě ho to tak napadlo.“
Už jako dítě se ocitla v divadle Semafor. Rodiče byli herci a oba tam pracovali. „Táta byl se Slávkem Šimkem na vojně. Byl farář, psal křesťanský songy, a tak ho Slávek pozval ke spolupráci. Pak tam přivedl maminku, a když otěhotněla, tak následně i mě.“
Semaforem je doslova odkojená a v pěti letech uměla texty všech rolí. Fungovala skoro jako nápověda a Miloslav Šimek jí slíbil, že jí jednou napíše roli. „A v deseti letech mi ji opravdu napsal. V Semaforu jsem pak zůstala 15 let. Prošla jsem tam školou nestydět se na jevišti.“
K desátému výročí úmrtí Miloslava Šimka vzniklo vzpomínkové představení. „Měla jsem strach tam nastoupit znova, protože už jsem začala dabovat a dvacet let jsem tam nebyla. Ale bylo to krásný a všichni jsme se rádi viděli.“
V dabingu se vrhla i na úpravu dialogů. „To znamená, že mi mailem přijde obrázek s časovým kódem a překladem. Musím to nově okódovat, napsat smíchy, dechy, pokud je věta delší než originál, musím ji zkrátit, nebo naopak prodloužit. Není to činnost, která by mě naplňovala, ale už v ní mám rutinu a pomohla mi přežít covid.“
Má dvě děti, ale rodinné zpívání ani hraní nepokračuje. „Moje obě děti hrály na piano, chodily do lidové školy umění, ale můj první syn vystudoval hotelovou školu a mladší syn dělá počítačovou školu. Hezky zpívají, ale nechtějí se předvádět.“
Láska ke zvířatům
Před lety se s rodinou odstěhovala z Prahy. Vrhla se na chov domácích zvířat, má sedm želv! „Asi mám trauma z dětství, moje maminka je velmi starostlivá a nechtěla mi dovolit žádné zvíře. Takže když jsem se osamostatnila, chtěla jsem co nejvíc zvířat. Nejvíc jsem měla 4 psy, 4 kočky, 2 ještěrky – agamy, 2 africký šneky, rybičky, 5 vodních želv a 2 suchozemské. Šneky mám ve faunáriu a žerou všechno,“ vyjmenovává zvěřinec herečka.
Zvířata na sebe nežárlí. „Ani ty želvy, každá má svoje bydliště.“ Přiznává, že jet na dovolenou je složité a po tu dobu se k nim musí vždy někdo nastěhovat. „Když jsem doma já, tak každé ráno dělám rajony a uklízím, krmím, luxuju a všechno trvá tak hodinu.“
Zvířata pro ni hodně znamenají. „Když jdu na návštěvu a je tam zvíře, najdete mě spíš tam. Asi bych chtěla být v nějaké záchranné stanici u moře a zachraňovat želvy.“
Proč raději nechová slepice nebo králíky a chtěla by nějaké exotické zvíře? Co pro ni znamenalo hrát v Semaforu už jako dítě a jaký byl Miloslav Šimek šéf? Poslechněte si v rozhovoru u Xavera.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.