Herečka Eva Čížkovská: Stát v 19 letech na pódiu Národního divadla je neskutečný zážitek

Tatínek Evy Čížkovské byl trochu od showbyznysu, amatérsky zpíval a kdysi dávno, ještě za totality, natáčel reklamy. Jeho děti v nich hrály také, ale malá Eva se věnovala hlavně tanci. „Já jsem od nějakých svých dvou let tancovala nejdříve u Jarmily Jeřábkové, potom u Evy Blažíčkové a přes to tancování jsem se dostala k divadlu.“

Tanci se chtěla věnovat až do poslední chvíle, i když nakonec vystudovala herectví. „Dělala jsem dokonce přijímačky na pedagogiku tance, ale protože tenkrát se úplně nestálo o nikoho, kdo nebyl klasikář, tak jsem se tam nedostala. V tu dobu už jsem ale statovala v Národním divadle. Brzy jsem dostala hezkou nabídku, abych při otevření Národního divadla, které tenkrát zahajovalo inscenací Lucerna, tančila jednu z víl.“

Byl to pro ni neskutečný zážitek, na který vzpomíná celý život. „Být poprvé naživo na scéně a ještě na takovéhle. Když tam při děkovačce po premiéře stojíš, je ti 19 let a stojí i celé divadlo, tleská a svítí, to je zážitek, který se nedá zapomenout.“

Josef Kemr byl tajuplný člověk

Eva Čížkovská ráda vzpomíná i na slavné herecké bardy, které v Národním divadle osobně poznala. „Měla jsem to štěstí, že právě v Lucerně hráli František Němec, Jana Hlaváčová, pan Kemr nebo pan Hrušínský. Potom jsem přešla i do dalších her, tam jsem se potkala s panem Rážem nebo Jirkou Valou, který mě nakonec navedl na herectví.“

Herecké legendy si před novými kolegy na nic nehrály a pro mladou herečku to byla velká škola života. „Pro nás to bylo takové to wow! Třeba pan Hrušínský. Byl to úplně normální člověk, který k nám přišel, sedl si a povídal o tom, kde má koupit manželce kabát. Paní Hlaváčovou jsem později potkávala i na DAMU, stejně jako Frantu Němce, který mě přímo učil. No a pan Kemr, ten byl velmi tajuplný. Dodnes ho vidím, jak jde tím klubem, smeká klobouček a všem nám říká dobrý den, dobrý den, dobrý den… Národní divadlo mně ukázalo, že čím větší hvězda a pro mě pan herec s tím velkým P a H, tím je skromnější a na nic si nehraje. Pro mě to byla jedna z nejhezčích dob u divadla.“

Striptýz odmítla

Eva Čížkovská během své kariéry ztvárnila řadu divadelních i filmových rolí. Jednu z nich mohla později částečně zopakovat, ale nabídku odmítla. Byla jí striptérka Ála ve druhém dílu filmového Discopříběhu. Na casting ji tenkrát pozval režisér Jaroslav Soukup. „Věděla jsem, že jdu na roli striptérky, takže tam už to bylo jasné, jenom jsem úplně nevěděla, co všechno mě čeká. Přiznám se, strašně mě lákalo, že bych si tam ten striptýz dělala sama. Tedy ne kvůli tomu, že to byl striptýz, ale že by to byl tanec.“

Byl to náročný okamžik svléknout se před štábem donaha? „Ano, bylo to hodně těžké, i když lidí ze štábu tam bylo minimum, protože Rudla Hrušínský a Jarda Soukup všechny, kteří tam nemuseli být, vyhnali.“

Asi po pěti letech od uvedení Discopříběhu 2 moderovala ples jedné firmy, kde její majitel přišel s velkorysou finanční nabídkou. Chtěl, aby jim tam filmové striptýzové číslo předvedla. „To jsem odmítla, i když suma, kterou mi za to nabízel, byla na tehdejší dobu neskutečná.“

Zajímá vás, kolik majitel firmy za striptýz Evě Čížkovské tehdy nabízel? Nejen to uslyšíte v záznamu celého pořadu.