Hvězdárna Ďáblice má mystickou vyhlídku. Úžasný výhled ocenil už v roce 1835 samotný Karel Hynek Mácha
Tuhle malebnou hvězdárnu s dvojicí kopulí najdete na vrcholu Ládví, na severním okraji hlavního města. Její budova je doslova vrostlá do skály, jako kdyby tady stála po celá staletí. Tak dlouho tady samozřejmě není, ale z místního kamenného ostrohu se naši předci na nebe i na krajinu dívali už před desítkami tisíc roků.
Už samotný název Ďáblice naznačuje, že se jedná o mystické místo. Archeologické nálezy potvrzují, že právě odtud neandrtálští předci před desítkami tisíc roků sledovali pohyb zvěře dole v údolí a zároveň se zde ukrývali za nevlídného počasí. Svědčí o tom stopy po jejich táboření a nálezy opracovaných hrotů či jiných nástrojů staré více než 10 tisíc roků.
Úžasný výhled ostatně v roce 1835 ocenil samotný Karel Hynek Mácha. A právem! Za pěkného počasí odtud máte celou severní polovinu Čech jako na dlani. Patrný je Říp vzdálený asi 30 kilometrů a za ním vyhaslé sopky Českého středohoří. Když je dobrá viditelnost, můžete zkusit zahlédnout také Milešovku (60 km), Ještěd (76 km), dokonce i Sněžku (114 km) a Velkou Deštnou v Orlických horách, která je 138 kilometrů daleko.
Aby toho nebylo málo, hvězdárna stojí na skále, jejíž tmavě šedivá hornina dostala pohádkové jméno buližník. Typická je pro něj především vysoká tvrdost, pro kterou jej využívali pravěcí lidé místo pazourků. A sloužil také jako prubířský kámen k ověřování kvality zlata. Ostatně v okolí jsou stále ještě patrné zbytky opuštěných lomů, mnohdy zatopené a vytvářející jezírka obydlená vzácnými čolky, skokany nebo užovkami.
VÍTE, ŽE...
- Na první pohled strašidelný název Ďáblice je zřejmě odvozen od jména Davel, jednoho z prvních osadníků (snad) ze 16. století. Vrch Ládví se původně jmenoval Hledví, buď podle „hleděti“ či „strážiti“ nebo dle pohanské bohyně Ladya, která zde mohla mít obětiště.
- Buližník je označení pro usazené křemité horniny pocházející ze starohor, tady z doby před více než půl miliardou roků. Ještě před 100 miliony roky totiž Ládví představovalo ostrov v druhohorním moři, které sahalo až ke Krkonoším. Díky příboji zde byly vymlety unikátní kapsy vyplnění valouny, které jsou patrné dodnes.
- Necelý kilometr od hvězdárny jihozápadním směrem byl v roce 1862 ustaven zeměměřičský bod pro potřeby triangulace rakousko-uherské říše. V roce 1936 jej doplnila geodetická věž, která je dnes historickým dokladem tzv. základní sítě podle níž se mapovaly české země. Další takové stavby se nachází na Vysoké u Kutné Hory, Melechově u Havlíčkova Brodu, Vysokém Kamýku u Písku, Mezivratech u Votic, Koňském Vrchu u Záhořan, Pecném u Ondřejova, Studeném vrchu u Hostomic a Svidníku u Obrataně.
Hvězdárnu založil Zdeněk Corn (1921–2003), který se od roku 1952 až do odchodu do důchodu staral o místní astronomický kroužek. Nezměrná touha po vlastní klubovně vedla v roce 1954 k zahájení stavby první pozorovatelny. Jak už bylo pro tehdejší dobu typické, svépomocí a z toho „co dům dal“. Unikátní jsou především betonové panely, které zůstaly po stavbě nedalekého domu v ulici U Prefy. Ten je mimochodem jeden z prvních panelových domů v tehdejší Československu, proto je dnes prohlášen za technickou památku. Jestli díky hvězdárně tehdy postavili o jedno patro méně, není zřejmě pravdou, avšak cena za jeden panel zaznamenána byla: stál 1 korunu.
Díky panelové konstrukci šlo všechno docela rychle, proto byla hvězdárna otevřena už 3. listopadu 1956 a roku 1960 dostavěna do více méně dnešní podoby. Sice sem nevedl vodovod a v kamnech na uhlí se topilo jen v přednáškovém sále pro čtyřicet lidí, o návštěvníky rozhodně nouze nebyla. Když se v roce 1968 staly Ďáblice součástí Prahy, byla o rok později skromná instituce připojena k větší Štefánikově hvězdárně a dnes je součástí Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy vystupující pod souhrnným názvem Planetum.
Dodejme, že v sedmdesátých letech 20. století byla nedaleko postavena samostatná kopule o průměru čtyři metry, v suterénu s malou dílnou, která je ale dodnes opuštěná a čeká na reinkarnaci. Na buližníkové skále jsou i další „artefakty“ – třeba sloupek pro přenosný dalekohled, s nímž se mohou výletníci dívat do krajiny.
Srdcem každé hvězdárny je otáčivá kopule – v Ďáblicích mají rovnou dvě. V té západní je ozdobou čočkový dalekohled o průměru objektivu 19 centimetrů, který byl vyroben kolem roku 1903, později zakoupen pražským lékárníkem a amatérským astronomem Františkem Fischerem, aby se po jeho smrti na sklonku šedesátých let dostal právě na buližníkovou observatoř. Optika však nestárne, takže se i po sto letech s úspěchem používá k obhlížení objektů Sluneční soustavy. Historický klenot v kontrastu doplňuje zrcadlový dalekohled s třiceticentimetrovým objektivem a elektronickou kamerou, která vyfotí i ty nejslabší možné mlhoviny. Připojen je i malý dalekohled, se speciálním filtrem pro sledování Slunce.
Ve východní kopuli je refraktor 150/2380 (průměr objektivu/ohnisková vzdálenost), jehož konstruktér Vilém Gajdušek v průběhu 20. století postavil pro československé hvězdárny několik desítek dalekohledů, a reflektor 400/7200 mm, který má na „svědomí“ prvorepublikový brusič Viktor Rolčík. Oba jsou na tzv. coude montáži, díky níž je pozorovací okulár v jednom místě bez ohledu na to, kam dalekohledy míří. V kombinaci se zdvižnou plošinou se tak jedná o bezbariérový astronomický přístroj nabízející pohled do vesmíru všem kosmoplavcům s omezenou pohyblivostí. Bezesporu se tak řadí mezi světové unikáty.
Noční nebe nad Ládví je samozřejmě ušpiněné světly nedaleké více než milionové metropole. Mléčnou dráhu, jakýsi etalon čistoty, zde proto zahlédnete jen stěží, avšak výrazná tělesa Sluneční soustavy či nápadná hvězdná seskupení vám místní hvězdáři ukáží více než rádi. Hvězdárna hrdě stojící na buližníkovém ostrohu má skutečně co nabídnout. Je odtud patrná polovina mimozemského vesmíru a třetina pozemských Čech. Při plavbě astronomických mořem České republiky proto zakotvěte i v tomto přístavu.
KAM NA VÝLET
Přírodovědné muzeum Národního muzea
V Přírodovědném muzeu Národního muzea na Václavském náměstí je světově unikátní sbírka meteoritů (vč. těch, o kterých se zmiňujeme v jiných dílech Sedmikrásek) a vltavínů. Astronomickou symboliku má sama budova postavená v letech 1885 až 1890. Zvenku jsou na ni zapsána jména významných přírodovědců (např. Jiří Agricola, Tycho Brahe, Tadeáš Hájek z Hájku, Johanes Kepler, Křišťan z Prachatic), zdobí ji také okřídlené sluneční hodiny, glóbus nebo postava bohyně Uránie.
Po stopách Johanna Keplera
Matematik a astronom Johannes Kepler (1571–1630) pobýval v letech 1600 až 1612 v Praze. Nejdříve jako asistent Tychona Brahe, po jeho smrti coby císařský matematik Rudolfa II. (mj. sestavoval astrologické předpovědi). V této době – díky přesným záznamům pozorování planety Mars pořízené právě Tycho Brahem – formuloval první dva zákony o pohybu planet. Naposledy Prahu navštívil v roce 1627, kdy se ubytoval v hostinci U velryby v Mostecké ulici. Pojmenován je po něm kráter Kepler o průměru 25 kilometrů, jehož světlé okolí je viditelné i bez dalekohledu.
Po stopách Tychona Brahe
V kostelu Panny Marie před Týnem u Staroměstského náměstí je pohřben Tycho Brahe (1546–1601) a jeho manželka Kristen. Na náhrobku je mj. jeho životní heslo „Esse potius, quam haberi“, tj. Raději někým být, než jen dělat dojem“. Nejvýznamnější pozorovatel druhé poloviny 16. století původně pobýval na dánském ostrově Hven (dnes švédský ostrov Ven), v roce 1599 přesídlil na pozvání císaře Rudolfa II. do Čech. Tycho Brahe má po Praze hned několik památníků – před Keplerovým gymnáziem na Hradčanech (spolu s J. Keplerem) a na ulici Nový svět 1/76. Pojmenován je po něm kráter Tycho o průměru 85 kilometrů, jehož světlé okolí je viditelné i bez dalekohledu. Tak se na něj podívejte.
Po stopách Tadeáše Hájka z Hájku
Pražský rodák Tadeáš Hájek z Hájku se zasloužil o příchod Tychona Brahe do Prahy, dokázal, že se „nová hvězda“ z roku 1572 v Kasiopeji a jasná kometa z roku 1577 nacházely v „supralunární“ sféře za Měsícem. Sepsal také spis o tom, jak věštit z lidských vrásek. Tadeáš Hájek z Hájku je řazen mezi několik málo Čechů, po kterých byl pojmenován měsíční kráter. Útvar Hagecius (podle latinského jména Hájka) o průměru 76 km se nachází poblíž jihovýchodního kraje přivrácené strany Měsíce.
Klementinum
Padesát metrů vysokou Astronomickou věž Klementina, která byla dostavěna roku 1722, zdobí socha Atlanta držícího nebeskou sféru s korouhvicí a zlatým Sluncem. Od poloviny 18. století byla vybavována astronomickými a meteorologickými přístroji, pravidelná a nepřerušená řada měření teploty, atmosférického tlaku i množství dešťových srážek začala v lednu 1775. Za pozornost také stojí dva barokní sály s freskami na téma věda a umění, včetně modelů planetárních systémů Ptolemaia, Koperníka, Tychona a Riccioliho, soubor zeměpisných a dvou velkých astronomických glóbů, jejichž autorem je Caspar Pflieger (1665–1730). V areálu Klementina jsou dvě desítky slunečních hodin, snad nejhodnotnější jsou ty z roku 1658 na stěnách Studentského nádvoří – mají číselníky pro pravý čas a hodiny počítané od východu a západu Slunce.
Související
-
Kosmická hlídka na jihočeské Kleti
Observatoř kousek od vrcholu hory Kleť u Českého Krumlova jsou součástí obrany Země. Astronomové zde zpřesňují dráhy těles, které se mohly srazit s naší planetou.
-
Ze dna ostravské šachty až na okraj viditelného vesmíru
Ostrava je ideální na pokus, o kterém přemýšlel už řecký filozof a přírodověděc Aristoteles. Lze ze dna studně, komínu nebo těžební jámy pozorovat hvězdy na denní obloze?
-
Kravíhorský stroj na zázraky. Kosmické modely se těší velkému zájmu
Výstavy obřích nafukovacích kosmických modelů vzbuzují obrovský zájem. Měsíc, Mars, Země nebo Slunce. Na Kraví hoře kouzlí vskutku magickou atmosféru. A to je jen začátek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
