I s hospodskou stravou jsme měli slušné výsledky, ohlíží se cyklistická legenda Antonín Bartoníček
Antonín Bartoníček patřil mezi naše nejlepší silniční cyklisty a spurtery. Vyhrál šest etap slavného Závodu míru, kraloval etapovým závodům Okolo Slovenska, Kolem Skotska či Británie.
Před čtyřmi lety byl uveden do Síně slávy české cyklistiky. Vyhrál spoustu závodů, na které byl nominovaný, jeden cíl si však splnit nemohl. „Byla to účast na Tour de France. Byli jsme amatéři a nebylo nám umožněno startovat. Nedivím se. Nám dali sýr a štangli salámu a běžte závodit. S takovou stravou s nima nemůžete závodit. Oni jeli po rovině 40 km/h a do kopce 50 km/h! Ten závod nebyl jen tak, musíte s nima vyrůst a my tu šanci neměli.“
ZÁVOD MÍRU
Závod míru byl výlohou východního bloku. Desítky let patřil k chloubám amatérské cyklistiky a svého času byl zřejmě nejvýznamnější středoevropskou cyklistickou akcí. Závod míru vymysleli novináři z Rudého práva a polského Ludu. Poprvé se konal 1. května 1948 na trase z Varšavy do Prahy a zpět. Po vzniku tradičního trojúhelníku Praha – Berlín – Varšava začala do závodu promlouvat politika.
Vojnu absolvoval v Plzni v Rudé hvězdě. Dostal se do střediska vrcholového sportu, mohl se tak věnovat cyklistice. „Akorát jsme se stravovali po hospodách. Přesto i s touhle stravou jsme měli docela slušné výsledky.“
I když Antonín Bartoníček zažil na kole mnoho krizí, nikdy ho nenapadlo, že by Závod míru vzdal. „Byla to obrovská politická akce a taky prestižní. Jednou, když se startovalo v Berlíně a jelo do Drážďan, tak hrozně pršelo a bylo strašně pádů. Já jsem dostal angínu a jel s antibiotikama. Když jsem se z toho začal dostávat, přišel kašel a v Olomouci jsem pak spadnul na beton a spálil si celou nohu. Ale nevzdal jsem to. Hodně jsem se válel v pádech, ale nikdy to naštěstí nebylo vážnější zranění.“
Triumf v rodných Karlových Varech
Ve sbírce má i triumf ve slavném klání Praha – Karlovy Vary – Praha, nejstarší cyklistické akci u nás, jejíž tradice začala v roce 1921. Je dlouhá 270 kilometrů a Antonín Bartoníček ji ujel za sedm a půl hodiny. „Nedávno jsem byl na setkání starý gardy cyklistů v Karlových Varech, kde jsem vyrůstal. A když jsem v roce 1972 byl nominován na Závod míru, tak se to tady zrovna jelo a já to vyhrál.“
Podotýká, že to byla jedna z nejtěžších etap. „Pršelo a sněžilo. Koncovky etap Závodu míru se často dojížděly na škvárovém oválu stadionů. Z různých pádů mám škváru pod kůží dodnes.“
Co nejvíc bolí profesionální cyklisty? Kdo ho přivedl k cyklistice? V čem to mají dnes závodníci snazší? Kdy se rozhodl skončit se závoděním a měl vlastně na výběr? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
