Na vrh koulí jsem byla ideální typ. Stačí fyzická dispozice a chtít, říká Helena Fibingerová

Helena Fibingerová žije velmi aktivně. „Mám v životě jediné hobby, a to je práce. A mám ráda úspěch. Pořád na sobě musím pracovat. Pro mnohé lidi vedu až vyčerpávající životní styl, ale mně to vyhovuje.“

S partnerem absolvuje trochu klidu, když jsou svátky. „Po třech dnech jsem ale už otravná. Tak mě Honýsek někam vyveze, a pak je to dobrý. Radši jedu na kongres než na dovolenou. Jsem disciplinovaná, v kariéře jsem zvyklá dodržovat určitý režim a i v běžném životě potřebuju držet určitý dril. Pak otravná nejsem,“ usmívá se.

Koulařky musí chtít

Její výkon z roku 1977 je dodnes světovým halovým maximem. České koulařky sleduje, ale hodnotit je nechce. „Je jiná doba. Za prvé na tuhle disciplínu jsem byla ideální typ. Vždycky jsem povytáhla obočí nad filmem Metráček. Koulařka nemůže být tlustá. Já nebyla tlustá, ale udělaná. Vypadala jsem jinak než dnes, ale 28 let jsem dělala něco, co jsem milovala. Ideální koulařky bych typově viděla třeba mezi volejbalistkami.“

Motivací pro úspěch bylo i ‚mít se lépe‘. „Dneska jsou podmínky pro děti, jejichž rodiče jsou dobře ekonomicky zajištění, zase jinde. Rodina jim dokáže poskytnout lepší zázemí. Ale ty děti musí chtít. My jsme žili ve velmi skromných podmínkách a bylo mi to hrozně líto. Stačí fyzická dispozice a vůle chtít. Já se sama naučila házet 15 metrů.“

Těžký konec kariéry

„Trpěla jsem, když jsem končila kariéru. Měla jsem poměrně výsadní postavení na vládním místě. Stýskalo se mi po úspěchu a potlesku. Pochopila jsem, že ani za sebelíp odvedenou práci mi už nikdo nezatleská.“

Alex Mynářová a Helena Fibingerová|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas

Prožívala různě těžká období. „V mém životě se ale vždycky objevil někdo, kdo mi pomohl. Nakonec si sice člověk musí pomoct sám, a tak děkuji bohu, že jsem to dala.“ Na Moravě vlastní pekárnu a úspěšně se věnuje marketingu české atletiky. „Jenom blázen se nepoučí metodou pokusu a omylu.“

I teď po jejím boku stojí partner, za kterého je šťastná. „Nevěřila jsem, že mě ještě může takové štěstí potkat. Málokdy se to tak snoubí. Oba jsme nábožensky založení.

Je se mnou pořád, spolupracujeme. Je to člověk na úrovni a ano, chtěla bych se ještě jednou provdat. Nemá smysl to odkládat, a já mám dokonce i látku na šaty.“

Jak se svému partnerovi ve vysílání vyznala? Co by dělala, kdyby se nemohla ubírat sportovní cestou? S čím bojovala na olympiádě v Montrealu? Ráda řídí, za co dostala pokutu? Poslechněte si v pořadu Alex a host.