Jan Milíč z Kroměříže kritizoval rozmařilost a hrabivost církevních hodnostářů. Za své plamenné projevy byl obviněn z kacířství

První písemná zmínka o Milíčovi z Kroměříže pochází z roku 1358, kdy působil v kanceláři císaře Karla IV. Postupně získával stále významnější církevní posty, byl například kanovníkem pražské katedrály a strážcem tamního hrobu svatého Václava.

Roku 1363 však nastal v jeho životě zásadní obrat. Vzdal se všech světských i církevních funkcí a svůj majetek rozdal chudým. Oblékl žíněné roucho a rozhodl se být prostým knězem.

Místo pro svá kázání našel v kostele svatého Mikuláše na Malé straně, a protože promlouval k lidem česky, stal se brzy velmi populárním. Kritizoval rozmařilost a hrabivost církevních hodnostářů a soustředil se na pomoc lidem, kteří ztráceli víru.

V místě bývalého hampejzu zbudoval útulek pro padlé ženy, které se snažil přivést k nápravě a pokání. Ve svých plamenných kázáních také opakovaně varoval před příchodem antikrista.

Svými aktivitami si Jan Milíč z Kroměříže vysloužil obvinění z kacířství, které se však nikdy nepotvrdilo. V jeho kritice církve můžeme najít zárodek budoucího husitství.

autor: Jan Herget
Spustit audio