Karel Vágner a syn Jakub, který se nepotatil: Divnej táta je ten, co svým dětem nepomáhá
Muzikant, skladatel a úspěšný kapelník Karel Vágner je znám také tím, že je otcem šesti velmi povedených dětí. Druhorozený Jakub Vágner si s hudbou jako většina jeho sourozenců také zahrával, nakonec se od ní ale odklonil a stal se uznávaným rybářem a držitelem několika světových rekordů.
„Dědeček byl námořník, tak ty geny asi přeskočily. Máma mi vždycky říkala, že jsem černá ovce rodiny, ale když se podívám do tátovy rodiny, tak se spíš vymknul on,“ směje se Jakub. „Ano, můj táta se narodil na moři, ve Kbelích má ulici a pamětní desku, byl příslušník prvního odboje, byl tvrdej Masarykovec. Teprve dnes si uvědomuju, jak byl odvážnej. A Jakub je taky dobrodruh. Táta měl čtyři děti a aspoň v tom počtu dětí jsem šel jeho směrem,“ dodává s humorem Karel.
Jakub ale dědečka ani babičku nepoznal. Karel Vágner tvrdí, že jeho otec neměl pud sebezáchovy, ale o svoje děti strach měl. „A to mám stejně.“
Dětství se slavným tátou
Na dětství Jakub vzpomíná moc rád. „Já měl nádherný dětství, i když táta zrovna býval často pryč, protože v té době prožíval svou největší slávu. Ale tím, že byl vzácný, pokaždé, když se otevřely dveře a v nich stál on, byl jenom tatínek. A maminka, která se o mě starala den co den, šla v tu chvíli do pozadí,“ uvědomuje si Jakub.
Karel přiznává, že v mládí výchovu svých dětí prošvihl. Ale drží se thajského přísloví: Rodiče mají žít proto, aby děti byly šťastné. „Snažil jsem se, ale vynahrazuju si to na vnucích a vnučkách a strašně si to užívám. Dnes jich mám šest a sedmé na cestě. Dřív jsem to nechápal, proč jsou z toho mí vrstevníci tak podělaný, ale pak to na mě taky nějak sedlo.“
O tom, zda přivést do této společnosti a za těchto okolností vlastní dítě, Jakub stále váhá. „Dítě přináší velkou zodpovědnost a relativně nedávno jsem si nedokázal dítě ve svém životě představit. Jsou výpravy, z kterých se nemusím vrátit nebo se vracím s nemocemi, jako nedávno s malárií,“ vysvětluje Jakub. „Mě to vždycky zarazí, já bych byl rád, ale vzápětí si uvědomím, že má pravdu,“ posmutněl Karel.
Rybářské začátky a podpora otce
Jakub studoval na pražské konzervatoři, hrál na kontrabas, ale pak zamířil do Austrálie. „Uvědomil jsem si, co v životě skutečně chci. Hudbu jsem miloval a kontrabas taky, ale vášeň pro přírodu byla silnější.“
Otec ho podporoval, i když ho původně viděl v hudbě. „Jakuba jsem do ničeho nenutil, i ten kontrabas si vybral sám. To jsem mu radil, ale když ho zlákala příroda, nebránil jsem mu. Divnej táta je ten, co svým dětem nepomáhá. Úplně štastnej jsem teda nebyl, ale dnes vidím, že dosáhl něčeho neuvěřitelného a moc mu fandím,“ říká hrdě. A dnes mu pomáhá jako producent s některými filmy, které Jakub točí pro přírodovědný kanál Discovery nebo National Geographic.
Kousnout od tygří ryby? To radši od pitbula
Jakub už chytil spoustu roztodivných ryb, ale z rekordů nijak radost neměl. „Já to nechal uznat spíš z toho důvodu, aby lidi viděli, kde jsou hranice,“ líčí Jakub, který dokonce chytil i obávanou tygří rybu. „Většinou, než rybu pustím, dám jí pusu. Tuhle jsem nepolíbil, protože jsem nechtěl běžet na plastickou chirurgii. Kousnutí od této ryby je fatální, to radši od pitbula. Jen jsem ji ponořil do vody a pustil.“ A Karel dodal ještě pohádkový závěr: „Nevěřil jsem tomu, ale ta ryba se k němu vrátila, zamávala ocasem a odplula.“
Z poslední expedice si Jakub přivezl hned dvě malárie. „Je to součást hry, ale to mě neodradí. Když chcete zažít věci mimo představivost běžnýho turisty, tak musíte do oblasti, která je nebezpečná. Jinak to všude vypadá jako na Kanárskejch ostrovech a taková destinace a příroda mě neláká.“ Strach o sebe nemá, ale o druhé ano. „Když vám někdo umírá v náručí, to ne každý zvládne. Na expedicích je nejtěžší dělat rozhodnutí, na který člověk není pyšnej.“
Rybářské sny si Jakub už skoro všechny splnil, teď chce usilovat o to, aby dokázal nějaké děti stáhnout zpět do přírody, aby neseděly pořád jen u počítače.
Z jaké ryby měl Jakub největší radost? Choval se Karel ke všem svým dětem stejně a jak plánují nadcházející oslavu jeho neuvěřitelných osmdesátin – překoná to oslavu z Lucerny? I to prozradili v rozhovoru u Alex Mynářové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.