Kasematy na brněnském Špilberku měly pověst nejtěžšího žaláře v celé monarchii

„Chodby měly sloužit částečně jako skladiště pro vojenský materiál a hlavně jako úkryt pro vojsko v případě obležení hradu. Brno totiž mělo nepříjemnou zkušenost se švédskými obléhateli z roku 1645. Kryt v podobě kasemat byl konstruován pro asi 1 200 mužů, v této funkci ale nebyly prostory nikdy využity,“ vysvětluje průvodce Michal Hančák.

Na věznici byly kasematy přestavěny po roce 1783, kdy císař Josef II. reformoval soudy a vězeňství. Právě brněnský Špilberk byl určen pro nejhorší zločince z rakouských i českých zemí, v první polovině 19. století měly brněnské kasematy pověst nejtvrdší věznice v celé habsburské monarchii.

A vězni to tam opravdu neměli lehké. „Byly tu jen hromadné cely, v některých spávalo až padesát mužů. I během spánku na tvrdých pryčnách byli připoutaní. Teplé jídlo dostávali jen třikrát týdně,“ doplnil Hančák. To přitom šlo o lehčí zločince. Ti opravdu nejbrutálnější násilníci bývali odsouzeni k takzvanému doživotnímu přikování. V takovém případě skončili v řetězech v kobce, kterou mohli opustit až po smrti. Ta obvykle přicházela nejpozději několik týdnů po uvěznění.

Chodby mají dohromady přes půl kilometru|foto: Hana Ondryášová

Na brněnském Špilberku bylo také vězněno několik prominentů, a dokonce i legendární loupežník Václav Babinský. To, že by úpěli přímo v kasematech, jsou však jen legendy. „Babinský byl na Špilberku, ale až v dobách, kdy už se kasematy jako vězení nevyužívaly.

Pobýval tedy v horních, mnohem pohodlnějších prostorách. A pokud jde o různé urozené osoby anebo důstojníky, tak ty se do kasemat také nezavírali. Kasematy byly určené jen pro obyčejné zločince,“ prozradil průvodce.