Když se člověk hlásí na medicínu, vůbec neví, do čeho jde, říká Monika Arenbergerová

Maminka byla středoškolskou učitelkou, otec jaderným chemikem. Monika Arenbergerová sice vyrůstala v nelékařském prostředí, zájem o vědu se na ní ale podepsal. Sama přesto skromně přiznává, že téma jaderné chemie ji nikdy neoslovilo. V 18 letech aspirovala na titul Miss Československo. Nezvítězila, ale stala se kapacitou na kožní problémy.

„Nebyla jsem tak úplně vyhraněná, co se týká medicíny. V těch 18 letech, když se člověk rozhoduje, na jakou vysokou školu půjde, tak myslím, že to je pro mnohé hodně obtížné. I pro mě to tak bylo. Prostě to byl jeden z oborů, který mě napadl, že by se mi třeba mohl líbit, ale ne jenom jeden. A na medicínu jsem se dostala, tak jsem si říkala, že to zkusím. A vlastně chuť na tu medicínu, to, že vás to začne zajímat, že se to stane vaším koníčkem, ta přijde až v rámci studia. Protože člověk, když se hlásí na medicínu, vůbec neví, do čeho jde.“

Její specializací je léčba melanomu, jednoho z vůbec nejzhoubnějších nádorů, který člověka může ohrozit na životě. Důležitým faktorem je v první řadě včasné vyšetření.

Monika Arenbergerová, Jan Rosák|foto: Jana Kudláčková

„Máme zhruba asi 2,5 tisíce nových pacientů ročně. Čísla se pořád zvyšují. To je právě to, proč jsme se rozhodli hodně proti tomu bojovat, zejména se zaměřovat na prevenci i na to, aby lidé chodili včas se znamínky. Takže tam myslím, že jsme se ohromně posunuli, že jsme dneska už na světové úrovni, co se týká vyšetřování osob, které jsou rizikové. Na druhou stranu samozřejmě z těch 2,5 tisíce osob přijde zhruba 60 % včas a 40 % už s onemocněním, které je v podstatě rozjeté. Tedy trošičku pozdě, než bychom si přáli.“

Kdo byl v dětství idolem dermatoložky Moniky Arenbergerové? Jakým směrem se vyvíjí zdravotnictví? A jak funguje spolupráce s jejím manželem, profesorem Arenbergerem? Poslechněte si celý rozhovor!