Klatovské katakomby jsou připomínkou smrtelnosti. Pod kostelem můžete vidět mumifikovaná těla

V Klatovech ale nehledejte egyptské mumie, ani jinou senzaci. Pohřbívání do vysvěcené půdy, v tomto případě do krypty pod kostelem, bylo kdysi poměrně běžnou praxí. Do doby, než tento způsob pohřbívání zakázal svým výnosem Josef II. a zrušil i zdejší jezuitský řád. K přirozené mumifikaci v Klatovech došlo víceméně shodou mnoha náhod.

Těla nebožtíků byla ukládána na chmelem vystlané dno rakví a víka se nezavírala. Určitý záměr zachovat těla je proto zřejmý. Důmyslným systémem větracích šachet pak došlo k samovolnému vysušení těl. Původně jich tu bylo přes dvě stě. Po nešťastné rekonstrukci kostela ve 30. letech 20. století byl systém větrání poškozen a řada těl musela být pohřbena do země. Dodnes se podařilo v katakombách zachovat necelé čtyři desítky nebožtíků.

Jak šla staletí, u některých těl se ztratily nebo zaměnily olověné cedulky, a tak je jen u několika z nich známa skutečná totožnost. Každopádně je zvláštní pocit, stanout tváří tvář člověku, který v Klatovech žil před mnoha staletími. Člověk má příležitost a čas popřemýšlet o vlastní smrtelnosti a pomíjivosti života.

V kryptě pod kostelem bylo místo pro mnichy i prosté lidi|foto: Pavel Halla

Pár schodů pod hlavní kryptou s mumifikovanými těly sestupuje klenuté podzemí ještě hlouběji. A v jednom z rohů, kam návštěvníci pro štěstí vhazují drobné mince, spatříte jev nevídaný. Ve stropní klenbě těsně u elektrického světla vyrostlo kapradí obklopené krásně se zelenajícím mechem. Zkrátka tam, kde je život, je i smrt. A platí to i obráceně.

Kostel v Klatovech, pod kterým se katakomby nacházejí, je zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie a zakladateli jezuitského řádu svatému Ignáci z Loyoly. Občanské sdružení Klatovské katakomby úzce spolupracuje s klatovskou farností. Až v katakombách budete, nezapomeňte, že jste na návštěvě ve vysvěceném místě posledního odpočinku lidí a ne jen na turistickém místě.