Klokoty mají bohatou historii. Poutnímu místu se nevyhnuly ani husitské války

Klokoty se rozprostírají na skále nad řekou Lužnicí. Své jméno získaly buď podle zvukomalebného staroslovanského výrazu pro proudící vodu v řece, nebo podle dříve hojně se vyskytujícího klokočového keře.

Už od 13. století je na místech, kde stojí poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, zmiňován hrádek pana Vítka z Klokot, u kterého stál rovněž malý kostelík. První písemný záznam o kostele samotném nacházíme později u jména místního faráře Bolecha v roce 1361. Podle legendy se tu na konci 14. století zjevila Madona v podobě krásné dívky.

Nejdříve se ukázala pasáčkům a posléze i ostatním místním lidem, vyučovala je o Bohu a poté ji před zraky obyvatel vynesli andělé do nebe. Výjev ztvárnil neznámý malíř ze Sezimova Ústí. Kvůli obrazu se vystavěla nad studánkou u Dobré Vody kaple, kam začali chodit početné skupiny poutníků. Aby nedošlo k poškození pramene, který měl údajně zázračné účinky, vyrostl 1 000 kroků na východ od kaple další malý kostelík.

Čtěte také

Ani Klokotům se nevyhnuly husitské války. Kaple byla pobořena a u fary došlo v roce 1421 k upálení asi 50 členů sekty adamitů. První zpráva o budování nové kaple na původním místě pochází z roku 1520, kdy se legenda zmiňuje o nálezu neporušeného původního obrazu Panny Marie. Ke konci 17. století táborská obec prodala Klokoty řádu benediktinů z Montserratu a jejich představený Didaco di Convero začal v roce 1701 se smělou přestavbou do podoby, v jaké poutní místo naleznete v současnosti.

Interiér kostela|foto: Ludmila Mikulová

Do Klokot lze dojít pěšky z centra Tábora po značené turistické cestě i městském vycházkovém okruhu. U samotného poutního kostela najdete rovněž prostorné parkoviště.