Klokoty mají bohatou historii. Poutnímu místu se nevyhnuly ani husitské války
Klokoty bývaly samostatnou vsí. Nyní v sobě okrajová čtvrť Tábora zrcadlí pohnutou historii celého kraje. Minulost se rozpíná od tvrze slavného rodu Vítkovců přes upalování adamitů v období husitských válek po impozantní poutní areál, který vyrostl v době baroka. Po sametové revoluci převzal oblast do správy řád oblátů.
Klokoty se rozprostírají na skále nad řekou Lužnicí. Své jméno získaly buď podle zvukomalebného staroslovanského výrazu pro proudící vodu v řece, nebo podle dříve hojně se vyskytujícího klokočového keře.
Už od 13. století je na místech, kde stojí poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, zmiňován hrádek pana Vítka z Klokot, u kterého stál rovněž malý kostelík. První písemný záznam o kostele samotném nacházíme později u jména místního faráře Bolecha v roce 1361. Podle legendy se tu na konci 14. století zjevila Madona v podobě krásné dívky.
Nejdříve se ukázala pasáčkům a posléze i ostatním místním lidem, vyučovala je o Bohu a poté ji před zraky obyvatel vynesli andělé do nebe. Výjev ztvárnil neznámý malíř ze Sezimova Ústí. Kvůli obrazu se vystavěla nad studánkou u Dobré Vody kaple, kam začali chodit početné skupiny poutníků. Aby nedošlo k poškození pramene, který měl údajně zázračné účinky, vyrostl 1 000 kroků na východ od kaple další malý kostelík.
Ani Klokotům se nevyhnuly husitské války. Kaple byla pobořena a u fary došlo v roce 1421 k upálení asi 50 členů sekty adamitů. První zpráva o budování nové kaple na původním místě pochází z roku 1520, kdy se legenda zmiňuje o nálezu neporušeného původního obrazu Panny Marie. Ke konci 17. století táborská obec prodala Klokoty řádu benediktinů z Montserratu a jejich představený Didaco di Convero začal v roce 1701 se smělou přestavbou do podoby, v jaké poutní místo naleznete v současnosti.
Do Klokot lze dojít pěšky z centra Tábora po značené turistické cestě i městském vycházkovém okruhu. U samotného poutního kostela najdete rovněž prostorné parkoviště.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Obce mají mít možnost regulovat výdejní boxy. Senátoři by měli stavební zákon změnit, míní Jiránek
-
Nebyl to naschvál vůči prezidentovi. Měli jsme obavy o kuloární vstřícnost na summitu, říká Šťastný
-
Španělé přehráli ve čtvrtfinále mistrovství světa Belgii 2:1. Rozhodující branku znovu vstřelil Merino
-
Vyšetřovaný Farage rezignoval a chce obhájit své jméno. Hlavní strany ale hlasování bojkotují





