Kypr už 40 let dělí hranice. Řek Nikos a Turek Zafer ale boří mýty o národní nevraživosti

Dipkarpaz je jediné městečko na Severním Kypru, kde dodnes žijí řečtí Kypřané. Bojová linie je v roce 1974 odřízla a zabránila tak jejich odchodu na jih ostrova. Kypr je reálně už půl století rozdělený. Po válce se řečtí Kypřané museli sestěhovat na jih ostrova, zatímco turečtí na sever. Nejvýchodnější kyperská obec Dipkarpaz je tak anomálie, kde vedle sebe dodnes žijí Kypřané řečtí i turečtí. Zafer a Nikos mají spolu dokonce jednu vyhlášenou restauraci na konci ostrova.

„Jmenuji se Zafer. Jsem ze severního Kypru, ale narodil jsem v Pafosu na jihu Kypru před rokem 1974. Když se ostrov rozdělil, museli jít Řekové na jih ostrova a Turci na sever,“ vítá mě Zafer v malé restauraci na břehu moře, kousek za městečkem Dipkarpaz, kde už je jen zeleň a divoké pláže.

Restauraci v obci Dipkarpaz  na východním konci ostrova vlastní společně kyperský Řek Nikos a kyperský Turek Zafer

Zafer je jen jedním ze dvou spolumajitelů. „Nikos je řecký Kypřan, já jsem turecký Kypřan. Jíme tu spolu, pijeme tu spolu a vyděláváme peníze spolu. A já mluvím řecky i turecky,“ usmívá se. Na rozdíl od Nikose ale mluví také anglicky, a jeho společník tak sedí vedle na židli a jen stěží odposlouchává, co mi Zafer vypráví.

Nikos je jedním z těch řeckých Kypřanů, kteří v Dipkarpazu zůstali i po rozdělení ostrova.

V jídle národnost nerozhoduje

V kuchyni se připravují do mističek kyperské mezze, tedy nejrůznější saláty. Ömer už má v lavoru s vodou dnešní úlovek od zdejších rybářů a ukazuje mi, že jako mezze dnes servíruje humus, tahinu, červenou řepu, zelené olivy a také mořskou sůl. A ukazuje ven z okna, že je skutečně přímo ze zdejšího moře.

Jídelní lístek je tu prostý, dostávám ho v turečtině. Je na něm jen několik druhů ryb, které, jak říká Zafer, jsou ráno kupované přímo od místních rybářů, nějaké to pečené maso, a všechno ostatní už jsou samozřejmé přílohy a saláty.

Zafer se řecky zdraví s dnešními prvními hosty. Je to šestičlenná řecká rodina z jihu ostrova, se Zaferem se dobře znají.

Naděje umírá poslední

Výhled z restaurace je nádherný – všude kolem je neporušená příroda karpasského výběžku, skály a kopce porostlé malými stromky a keři, mezi nimi občas kozy a také zdejší zvláštnost, kterou jsou krásní divocí osli.

Čtěte také

A přes moře, kdyby ovšem země nebyla kulatá, by člověk z terasy restaurace viděl nejspíš egyptskou Alexandrii.

Ptám se ještě Zafera, jestli by si přál, aby se Kypr zase sjednotil. „Strašně moc v to doufám, ale bude to těžké. Od války už utekla moc dlouhá doba,“ zamýšlí se.

„Ale i když situace zůstane taková jako teď, kdy já můžu jet na jih do Pafosu kdykoliv se mi zachce a kdokoliv může přijet z Pafosu sem na sever na Karpas, tak budu šťastný. Je to už přeci jen mnohem lepší, než to jeden čas bylo,“ dodává Zafer a loučí se s tím, že tu každý týden mají autobus českých turistů.

Spustit audio

Související