Lékaři Pavel Pafko a Jan Pirk: Transplantace není one-man show, vždy je za tím velký tým lidí

12. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavel Pafko a Jan Pirk

Kardiochirurg Jan Pirk a břišní a hrudní chirurg Pavel Pafko mají prvenství v transplantaci plic a v transplantaci srdce a plic zároveň. Oba vyznávají zdravý životní styl a pozitivní přístup k životu.

Jan Pirk stále často běhá, i když na maraton si už netroufne, na to by musel mít více natrénováno. Pavel Pafko se oddává kajaku a otužování. „Bydlím na nábřeží, tak jen přejdu k vodě. Kajak mám rád. A ráno si dávám studenou sprchu.“

Naši přední lékaři se znají už velmi dlouho a podíleli se společně na mnoha operacích. „Mám pocit, že se známe opravdu od pradávna, možná jsme se potkali u sportu, už nevím přesně. Pracovně k nám Pavel jezdil, když měl někdo nemocné srdce a třeba nádor na plicích,“ vzpomíná Jan Pirk. „Já jsem ještě starší, takže si také nepamatuju, kdy jsme se potkali,“ směje se Pavel Pafko.

Na svého kolegu a kamaráda pěje jen chválu. „Honzy si moc vážím, je to špičkový lékař a je normální. Známe lidi, jejichž sebevědomí je větší, než co si o nich myslí okolí, a znám i lidi, jejichž sebevědomí je nižší, než co si o nich okolí myslí – a těchto obou skupin je mi líto.“

Chirurgie je ruční práce

Jan Pirk si původně chirurgií nebyl jistý, ale zkušený lékař mu kdysi řekl, že jak si jednou řízne, už nebude chtít dělat nic jiného. „Měl pravdu, chirurgii jsem pak už nechtěl opustit a stal se na ní závislým.“

Chirurgie pochází ze starořeckého slova cheirourgia, což je kombinace slov cheir = ruka a ergein = pracovat, doslova tedy znamená „ruční práce“.

Podle Pavla Pafka má medicína velmi široké portfolio. „Psychiatr maximálně podá ruku pacientovi, ale chirurg potřebuje ruce každý den. Manuální práce mě bavila už od dětství a v chirurgii je vidět efekt počínání velmi rychle, někdy samozřejmě i negativně. Já mám rád, když vidím efekt své práce,“ říká lékař, který se podílel na operaci a léčbě tehdejšího prezidenta Václava Havla.

Transplantace není one-man show

Pavel Pafko provedl první transplantaci plic 41letému muži v roce 1997 a prodloužil mu život o šest let. Původně chtěl dělat transplantace jater, ale v té době nebyli schopni vytvořit potřebný tým a předběhl je IKEM.

Jelikož uměli dělat plíce, začal Pavel Pafko jezdit do Vídně učit se transplantovat právě tento orgán. „Víte, transplantace není one-man show, k tomu potřebujete celý tým lidí. Potřebujete patologa, hepatologa, také management nemocnice, která to pokryje finančně. To je celkem 30 až 35 lidí. A je nespravedlivé, že pak se na obrazovce ukážou jen dva lidé. Dva by nedokázali nic.“

Jan Pirk transplantoval srdce i plíce. „První pacientkou byla žena a pamatuju si ji velice dobře. Ona byla strašně nedisciplinovaná pacientka, i přesto žila ještě 12 let. Ale transplantace nepatří mezi nejsložitější operace. Záleží na mnoha faktorech – jestli třeba to srdce bylo už někdy operováno, jak je poškozeno. Dnes jsem zrovna operoval celý den velmi složitý případ, proti tomu je transplantace mnohem jednodušší.“

Pavel Pafko, Alex Mynářová a Jan Pirk

Jako lékaři zažili už mnoho pacientů, kdy věděli, že situace je beznadějná. „Tady je pak otázka, jestli o tom mluvit a před kým o tom mluvit. Je potřeba podporovat psychiku člověka, nejsem zastánce toho říct: Už se nedá nic dělat, jděte domů,“ říká Pavel Pafko. „Myslím, že je správné dát pacientovi naději. Říct, že chirurgickou léčbou už nic nezmůžeme, ale jsou třeba ještě i jiné cesty,“ doplňuje Jan Pirk.

Co to dělá s psychikou pacienta, když neslyší tlukot vlastního srdce? Jací jsou oni jako pacienti? Víte, podle čeho v zimě poznáte psychiatra a chirurga? Jak jejich vytížení a pracovní nasazení snášely jejich manželky? Poslechněte si v pořadu Slavné dvojice.

autoři: Alexandra Mynářová , djo
Spustit audio