Loupežnický stůl přitahuje milovníky záhad. Balvan leží na vrcholu Velkého Mehelníku

Plochý balvan přibližně čtvercového tvaru, o straně dlouhé takřka tři metry, něco přes metr vysoký, s pěti prohlubněmi na povrchu. Tak by se dal stručně popsat žulový útvar, nacházející se v nadmořské výšce přes 630 metrů. I když podobných kamenů jsou v okolí další desítky, právě tento od nepaměti přitahuje lidskou pozornost.

Romantičtí badatelé se domnívali, že prohlubně v kameni jsou výtvorem lidských rukou. Představovali si, že sloužily k zachycování krve obětovaných zvířat. Lidové pověsti zase tvrdily, že jde o misky, ze kterých jedli loupežníci.

Bezpečně dnes víme, že důlky vznikly zvětráváním. I tak to ale milovníci tajemna nevzdávají. Podle postmoderních šamanů se prý do kamenných misek zachytávala voda, z jejíž hladiny se věštilo.

Ať tak nebo tak, okolí kamene v minulosti často prohledávali hledači pokladů. Nevíme, zda něco našli, ale zbyly po nich promíchané vrstvy hlíny pod povrchem, což ztěžuje práci seriózním vědcům.

V okolí Loupežnického stolu se nachází spousta dalších žulových balvanů|foto: Filip Černý

V říjnu roku 1948 zkoumal okolí kamene archeolog Bedřich Dubský a vykopal pravěké střepy. V šedesátých letech 20. století tu archeolog Jiří Fröhlich našel keramické úlomky a stopy po výšinném sídlišti z doby halštatské, které stále ještě čeká na důkladný archeologický průzkum. Byl by jistě zajímavý, protože není příliš jasné, co přimělo lidi usídlit se na místě klimaticky tak nepříznivém. Výzkum by mohl případně přinést i odpověď na otázku, jak to se zdejším kamenem v minulosti bylo.

Ke skalce, označované jako Loupežnický stůl, vede značený vycházkový okruh z osmi kilometrů vzdáleného Písku. Cesta je dobře schůdná, částečně vede po lesních silničkách. Není ale vhodná pro rodinné výlety s kočárkem.