Med je tekutý lék na všechno
Med se stal populární na začátku 20. století, kdy lékaři prokázali, že působí jako přírodní antibiotikum a má posilující účinky na celý organismus.
Med pomáhá proti nachlazení, při hojení ran, urychluje hojení žaludečních a dvanáctníkových vředů, léčí zácpu, choroby jater a žlučníku a žlučových cest. Rozšiřuje cévy a snižuje tlak, léčí i oslabení srdečního svalu, zmírňuje sklerotické procesy.
Med rozdělujeme na med luční a lesní
Nejčastěji rozdělujeme med na luční a lesní. Luční neboli nektarový, často také nazývaný květový, pochází z nektaru rostlin. Včely-létavky přinesou v medném váčku sladký nektar do úlu, kde ho úlové včely uloží do pláství. Tím, jak ho postupně přenáší, zahušťují a obohacují o výměšky svých žláz, vzniká dobrý med.
Lesní med by se správně měl nazývat medem medovicovým. Vzniká složitějším způsobem. Mšice nabodávají stromy a rostliny, kterými proudí míza bohatá na živiny, hlavně cukry. V době rozmnožování mají mšice velkou spotřebu bílkovin. Těch je ale v míze relativně málo. Nasátou mízu tak mšice filtrují. Přebytečný sladký roztok (medovici) rozstřikují po okolí.
Jak se med stáčí
Ke stáčení medu se používá medomet. Včelař nejdříve vyjme z úlu plástve s medem. Ty jsou zavíčkované voskem od včel, aby med nevysychal. Speciální vidličkou nebo nožem se jednotlivé buňky odvíčkují, aby mohl med vytékat. Pak se pláty s medem vloží do medometu a odstředivou silou se z nich med dostává ven a stáčí. Z jedné plástve medu se stočí asi 1,5 až 2 kg medu. Ten by se měl uchovávat v zavíčkovaných sklenicích.
I med musí být zralý
Med můžeme od včel odebrat, jen pokud je zralý. Takový med obsahuje maximálně 18 % vody. To je takové množství, při kterém v medu nepřežijí žádné organismy, ani kvasinky. Díky tomu je med nezkazitelný a vydrží nám dlouho.
Při vyšším obsahu vody by v medu přežily kvasinky a způsobily by kvašení. Med se skladuje ve sklenicích s víčkem proto, aby se horní vrstva medu nemohla tzv. napít vzdušené vlhkosti – získat tak více vody a med by se kazil.
