Mikro-teatro může přinést velký zážitek. Jeho principálka zve malé i velké diváky do obýváku
Brněnský divadelní spolek Mikro-teatro sídlí už rok v bývalém klášteře Voršilek na Josefské ulici. Nejenže je to v centru Brna, ale prostor je také bezbariérový, takže do něj mohou bez problémů přijet i maminky s kočárky. Mikro-teatro totiž hraje pro diváky od nuly do sta let.
„V teplých měsících můžeme využívat i dvorek k venkovním představením a workshopům,“ doplňuje zakladatelka, dramaturgyně, herečka a principálka divadla Veronika Všianská. „Zabydleli jsme se tady jako v obýváku, máme tu klavír, kredenc, stůl, poličku… Všechno jsme zařídili tak, aby se divák po vstupu necítil, jako že jde do divadla, ale spíš, že vstupuje k někomu domů, na návštěvu.“
Redaktorka Alena Blažejovská se do tohoto útulného prostoru nechala pozvat na bylinkový čaj a povídala si s Veronikou Všianskou nejen o historii Mikro-teatra, ale hlavně o jeho dalších plánech. Seděly na židlích, ale jsou tu i dva gauče. A dětští diváci sedávají na polštářcích na zemi, na dekách. Mikro-teatro navíc funguje na speciálním principu Pay what you can – Zaplať, co můžeš, aby bylo přístupné opravdu všem.
Z divadla do obýváku i hospody
Od počátku však divadlo funguje i jako kočovný spolek – a to se nezměnilo ani s nalezením vlastního zázemí v bývalém klášteře. „Ještě pořád vyjíždíme do školek, škol, domácností, na rodinné oslavy, ale i na festivaly, do kaváren a podobně. To si zachováváme, protože se nám to hrozně líbí,“ objasňuje Všianská. „Naše představení se mohou odehrávat u nás v obýváku, ale i u vás v obýváku. Je to prostorově adaptabilní. Ne každý si ale může dovolit koupit inscenaci celou. Je to samozřejmě nákladnější než jednorázová vstupenka k nám do divadla.“ Je dokonce možné hrát na domácí scéně a současně i někde jinde.
Čtěte také
Základní tým je šestičlenný, ale někdy se přidá hostující herečka. První konkurz na herečku je vyhlášený na 3. února, protože je třeba zastoupit členku na mateřské dovolené.
Repertoár Mikro-teatra obsahuje více inscenací pro děti než pro dospělé. „Je to osm inscenací pro děti a čtyři pro dospělé,“ upřesňuje principálka. „Pro dospělé vybíráme témata, která souvisí s hispanofonními zeměmi, to znamená se Španělskem a Latinskou Amerikou. Buď jsou to jen náměty, nebo přímo texty. Tak jsme třeba uvedli v české premiéře text španělského dramatika Juana Mayorgy Darwinova želva.“
Příběh jeptišky-důstojnice
Také premiéra, která je plánovaná na 22. března, souvisí se Španělskem. „Jmenuje se La Pícara neboli příběh jeptišky-důstojnice. Ten ale napsal český dramatik Pavel Drábek společně se svým kolegou Joshem Overtonem. Napsali ho v angličtině, ale zpracovává příběh španělské jeptišky, reálné postavy, která žila v 17. století. Je to dramatická postava jako Don Quijote. Na pomezí mystifikace a reality popisuje, co zažila. Dostala se ze Španělska do Latinské Ameriky, většinou v převlečení za muže. Zažila spoustu dobrodružství a komickým způsobem to popisuje ostatním.“ Inscenace se bude hrát jak přímo v divadle na Josefské ulici v Brně, tak i v hospodách a barech. „Rozšiřujeme tím formát z divadla do obýváku na z divadla do hospody.“
Hrdinku hry La Pícara poslali její rodiče ve čtyřech letech do kláštera, ale v patnácti letech odtud utekla. „Později se z ní stala důstojnice. Nastoupila totiž do armády v jižní Americe, a dokonce byla oceněna jako dobrý voják. Byla krutá a ve válce zabila několik lidí, to všechno v přestrojení za muže,“ doplňuje Veronika Všianská.
Španělská inspirace
Nedávno byla principálka na týdenní tvůrčí rezidenci ve Španělsku. Tento pobyt souvisel s dalším projektem, který se připravuje pro české i španělské publikum. „Projekt zpracovává téma života v cizí zemi. Ten stav, kdy člověk opustí zemi, kde se narodil, a začíná žít odznova někde jinde, v prostředí, kterému nerozumí, musí se naučit jazyk. Tento pocit zpracováváme prostřednictvím poezie španělské básnířky Julie Ucedy, která žila dlouhodobě v New Yorku,“ objasňuje dramaturgyně. „Tvoříme poeticko-taneční projekt, který bude bilingvní.“ Premiéra se odehraje 19. června v rámci festivalu Ibérica v Brně.
K zájmu o španělskou kulturu přivedl Veroniku Všianskou v době jejích studií pobyt v Madridu v rámci programu Erasmus. Studovala tam divadelní dramaturgii. „Během studia jsem navštěvovala malé divadelní scény, které měly sídlo v bytech. Tehdy to bylo velmi populární, byl to takový trend, téměř se nedaly sehnat lístky. Mně se strašně líbilo, že všechny inscenace byly v blízkém kontaktu s herci, bylo to intenzivnější,“ vypráví Všianská. „Když jsem se pak vrátila do Brna, bylo mi líto, že tady moc není kam na takové představení zajít. Strašně jsem toužila si ve středu města pronajmout byt a tam založit mikro-teatro: tak se těm bytovým scénám ve Španělsku říká. Finančně to tehdy nebylo možné a byl to spíš jen sen.“ Potom však s kolegyněmi Terezou Sikorovou, Alžbětou Vaculčiakovou a Lucií Hrochovou vymyslela, že takové divadlo může fungovat i v bytech diváků. Bytové divadlo v Brně tedy začali provozovat nejprve kočovným způsobem.
Rozžij knihu pro děti i dospělé
Zvláštními liniemi Mikro-teatra jsou řady Rozžij knihu a Rozžij knihu pro dospělé. Rozžij knihu je program pro nejmenší děti od nuly do tří let. „Má představovat současné knihy, které vybíráme ve spolupráci s nakladatelstvím Host a knihkupectvím Dlouhá punčocha. Snažíme se je představit scénickým způsobem. Přečteme je, nebo část i zazpíváme, vymyslíme interakci s dětmi. Například knížku Stín malého geparda jsme ztvárnili jako stínové divadlo, přičemž si děti samy vyrobily loutky,“ popisuje Všianská. „Je to různé. Ale snažíme se ukázat, jak dále s těmi knížkami můžeme pracovat i doma jako rodiče a nadchnout je pro knihy a čtenářství.“ Tento formát funguje už rok a je velmi oblíbený.
Nyní se Mikro-teatro rozhodlo přidat i podobně koncipovanou řadu pro dospělé. „Opět ve spolupráci s nakladatelstvím Host se snažíme pomáhat divákům v orientaci na knižním trhu. Ty nejlepší knihy se pokusíme rozžívat scénickým způsobem. Jsou to většinou obsáhlejší knihy, které nemáme možnost představit v celku, proto děláme jen ochutnávky. Připravíme koláž z úryvků, tak aby si divák dokázal o knížce udělat představu,“ láká do Mikro-teatra jeho principálka.
Jde vlastně o komornější podobu obdobného projektu Listování Lukáše Hejlíka. „My ale máme specifickou dramaturgickou linku,“ upřesňuje Všianská. „Naše divadlo se v inscenacích orientuje na příběhy výrazných ženských hrdinek a to je i klíč, jaké knížky vybíráme ke scénickému zpracování. Vybíráme knížky výrazných autorek, které třeba nejsou na knižním trhu tolik vidět, nebo to jsou příběhy ženských hrdinek.“ Program bude vždy obohacen o besedu s autorem či autorkou, případně i odborníkem či odbornicí na danou oblast.
Jako první bude 5. února uvedeno scénické zpracování knihy Směna Anny Beaty Háblové. Proběhne za účasti autorky a po představení bude následovat beseda s ní a také s výtvarnicemi Vendulou Chalánkovou a Denisou Ponomarevovou.
Související
-
Robert Fulghum je šílenec. A neskutečnej profesionál, ujišťuje herec Lukáš Hejlík
Listování je zajímavý projekt. „Děláme divadelní představení na základě knížky, kterou seškrtám na 50 minut,“ vysvětluje v Blízkých setkáních.
-
Divadlo pro dva, kteří musí poslouchat. Z diváků se stanou herci v kavárně brněnské Paměti národa
Účastníci experimentální inscenace se sami stanou tak trochu herci. Poslouchají i ztvárňují zhruba 40minutový skutečný příběh dvou pamětníků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://regiony.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://regiony.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/4247ad974925176a3765341e86733918.jpg?itok=ZPQ_6MMg)
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka