Nádraží ve Smiřicích zdobí lovecký zámeček. Jde o honosné uvítací sídlo
Vystoupit z vlaku rovnou do okázalého loveckého zámečku nebo luxusní restaurace mohli na konci 19. století cestující ve Smiřicích, malém městečku nedaleko Hradce Králové. Ačkoliv budova nádraží ve Smiřicích není památkově chráněným objektem, jde o skutečný unikát mezi českými nádražními budovami.
Za svůj vzhled, připomínající lovecký zámeček, vděčí libereckému průmyslníkovi a jednomu z hlavních akcionářů Pardubicko-liberecké dráhy Johannu Liebiegovi, který se stal roku 1863 majitelem smiřického panství.
S rozhodnutím udělat si ze zdejšího zámku své sídlo a ve Smiřicích vybudovat průmyslové podniky souvisela i přeměna dosavadní zastávky na stanici a stavba nové výpravní budovy, jež měla nahradit zvětšený strážní domek z roku 1857. Liebieg odmítl standardní staniční budovu podle návrhu dráhy a nechal v roce 1864 postavit objekt podle svých představ a na své náklady.
Patrovou stavbu nesymetrického půdorysu, s průčelím v romantickém slohu, ukončuje na uličním nároží pětiboká věž, na protilehlé straně pak pětiboký schodišťový trakt. Dojem loveckého zámečku navozuje i „zvířecí příkop“ na uliční straně, překlenutý schodištěm s klenbou. Autorem projektu byl pravděpodobně liberecký stavitel a architekt Gustav Sachers, kterého Liebieg v roce 1864 povolal do Smiřic k úpravám zámku.
Další plány překazila válka
Stávající budova je údajně pouze jižním křídlem, na něž mělo navazovat mnohem honosnější severní křídlo. Z Liebigovy vize honosného uvítacího sídla se stihla dokončit ještě luxusní restaurace „U lednice“ (dříve se často vlakem přepravoval led pro hostince a na nádražích se také skladoval), která měla údajně kapacitu až 200 hostů.
Liebigovy plány ale nejspíš v roce 1866 přerušila válka, a tak pozornost zaměřil jinam. V Prusko-rakouské válce hrála železnice a tedy i nádraží významnou roli a přes Smiřice se provezlo velké množství vojenského materiálu. To už je ale úplně jiná historie. V malém městečku zůstala ojedinělá budova, která překvapí každého, kdo kolem projíždí.
Nádražní budova prošla i různými opravami a úpravami, za první republiky bylo přistavěno křídlo s kioskem a sociálním zařízením. V roce 2005 dostalo nádraží nynější fasádu v zelené barvě. O dva roky později se umístilo v anketě o nejkrásnější nádraží a druhé prý bylo jen proto, že ve vítězné Ostroměři měli víc květin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Expert: Arménské volby rozhodla geopolitika, deziluze z Ruska a chybějící alternativa k Pašinjanovi
-
Vláda se stále nedohodla s Pavlem na tom, kdo pojede na summit NATO. Povede ale delegaci do OSN
-
Evropská komise nenašla porušení unijních pravidel o dostavbě Dukovan. ‚Dobrá zpráva,‘ míní Havlíček
-
Po zaniklých obcích v pohraničí pátrají archeologové. Dům své rodiny díky nim našla i Helena Baránková







