Nádraží ve Smiřicích zdobí lovecký zámeček. Jde o honosné uvítací sídlo

7. prosinec 2015
Česko – země neznámá
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lovecký zámeček na kolejích

Vystoupit z vlaku rovnou do okázalého loveckého zámečku nebo luxusní restaurace mohli na konci 19. století cestující ve Smiřicích, malém městečku nedaleko Hradce Králové. Ačkoliv budova nádraží ve Smiřicích není památkově chráněným objektem, jde o skutečný unikát mezi českými nádražními budovami.

Za svůj vzhled, připomínající lovecký zámeček, vděčí libereckému průmyslníkovi a jednomu z hlavních akcionářů Pardubicko-liberecké dráhy Johannu Liebiegovi, který se stal roku 1863 majitelem smiřického panství.

S rozhodnutím udělat si ze zdejšího zámku své sídlo a ve Smiřicích vybudovat průmyslové podniky souvisela i přeměna dosavadní zastávky na stanici a stavba nové výpravní budovy, jež měla nahradit zvětšený strážní domek z roku 1857. Liebieg odmítl standardní staniční budovu podle návrhu dráhy a nechal v roce 1864 postavit objekt podle svých představ a na své náklady.

Patrovou stavbu nesymetrického půdorysu, s průčelím v romantickém slohu, ukončuje na uličním nároží pětiboká věž, na protilehlé straně pak pětiboký schodišťový trakt. Dojem loveckého zámečku navozuje i „zvířecí příkop“ na uliční straně, překlenutý schodištěm s klenbou. Autorem projektu byl pravděpodobně liberecký stavitel a architekt Gustav Sachers, kterého Liebieg v roce 1864 povolal do Smiřic k úpravám zámku.

Další plány překazila válka

Stávající budova je údajně pouze jižním křídlem, na něž mělo navazovat mnohem honosnější severní křídlo. Z Liebigovy vize honosného uvítacího sídla se stihla dokončit ještě luxusní restaurace „U lednice“ (dříve se často vlakem přepravoval led pro hostince a na nádražích se také skladoval), která měla údajně kapacitu až 200 hostů.

Nádraží s falešným zvířecím příkopem

Liebigovy plány ale nejspíš v roce 1866 přerušila válka, a tak pozornost zaměřil jinam. V Prusko-rakouské válce hrála železnice a tedy i nádraží významnou roli a přes Smiřice se provezlo velké množství vojenského materiálu. To už je ale úplně jiná historie. V malém městečku zůstala ojedinělá budova, která překvapí každého, kdo kolem projíždí.

Nádražní budova prošla i různými opravami a úpravami, za první republiky bylo přistavěno křídlo s kioskem a sociálním zařízením. V roce 2005 dostalo nádraží nynější fasádu v zelené barvě. O dva roky později se umístilo v anketě o nejkrásnější nádraží a druhé prý bylo jen proto, že ve vítězné Ostroměři měli víc květin.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová