Nejkrásnější louka v Krkonoších. Na Slunečné stráni rozkvétá 130 druhů rostlin

Aby se rostliny na loukách mohly udržet, je třeba o ně pečovat. Dříve byly krkonošské louky pravidelně koseny. Později, v dobách socialistického hospodaření, šlo spíš o pastvu a rostliny poničil dobytek. Dnes se o údržbu luk starají často neziskové organizace a dobrovolníci. Díky tomu má zdejší flóra dobré podmínky pro život.

Slunečná stráň se nachází v nadmořské výšce 600 až 660 metrů a najdeme na ní jak vlhké, slatinné části, tak sušší místa, která poskytují příznivé podmínky zase jiným rostlinám. Zjara tu můžeme vidět fialové koberce prstnatců májových a dalších vstavačů, například vemeník.

Botanikovo srdce pookřeje nad množstvím trav ostřic, některé z nich jsou opravdu vzácné. Kvetou zde kuklíky, pomněnky, rdesno nebo kontryhel, blatouchy a pryskyřníky.

Později vystřídá povrch louky bílý suchopýr nebo arnika, typická rostlina krkonošských luk, kterou měl kdysi Krkonošský národní park dokonce ve svém znaku. Dnes je to ale modrý hořec. A právě hořeček, malá nenápadná květinka, kterou je možné na Slunečné stráni také spatřit, je tou nejvzácnější z celkem 130 druhů zde kvetoucích rostlin.

Slunečná stráň|foto: Jiřina Šmídová

Vlhké louky v mělkém sedle mezi Kravím vrchem a jihozápadním úbočím masivu Rýchor byly v roce 1995 vyhlášeny přírodní památkou jako poslední z pěti přírodních památek v Krkonoších. Území o rozloze téměř 15 hektarů se rozkládá na samém okraji krkonošského národního parku.

Pro turistu procházejícího kolem cestou z Rýchor je tato přírodní památka nejatraktivnější v době, kdy tu na přelomu května a června rozkvétají tisíce růžovofialových orchidejí prstnatců májových, doprovázených bílými chomáčky chmýru suchopýru úzkolistého.

Kolem vede zeleně značená turistická cesta (Růženina cesta směřující ze Svobody nad Úpou na Rýchorský hřbet). Na rozcestí pak odbočuje žlutě značená spojka k lovecké chatě Pašovce. Kolem vede i cyklotrasa Správy Krkonošského národního parku.