Nejvýše položenou církevní stavbou u nás je kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti
Kaple stojící na vrcholu Radhoště je nejvýše položenou církevní stavbou v Česku. Na první pohled vypadá, že je celá z opracovaného šindele, jak to bývá pro stavby na Valašsku typické. Pod ním byste ale našli bíle omítnutý kámen. Tento byzantský styl jasně napovídá, že kaple je zasvěcená svatým Cyrilu a Metodějovi.
Kaple na vrcholu Radhoště v Moravskoslezských Beskydech byla vysvěcena olomouckým arcibiskupem Theodorem Kohnem v roce 1898. Zpočátku měla podobu kamenné stavby s bílou omítkou a kupolí v byzantském stylu. Nad vchodem do chrámu byl nápis „Milujte se, Slované, a sjednoťte se u víře, kterou zde hlásali svatí Cyril a Methoděj“. Jejich sousoší od Albína Poláška stojí hned vedle kaple.
Dřevěná zvonice se šindelovou střechou byla přistavěna v roce 1924 při celkové opravě. Tehdy byla celá kaple obložena impregnovaným šindelem. Okna kaple mají barevné vitráže s postavami světců a jmény donátorů z okolních obcí. V jubilejním roce republiky, 23. června 1928, navštívil tento chrám prezident Tomáš Garrigue Masaryk, což připomíná bronzová deska ve vstupním vestibulu. Ta byla obnovena v roce 2005.
Dva katastry a rozvodí
Kaple na Radhošti stojí na katastru dvou okresů, na Novojičínském a Vsetínském. Stejně tak přímo pod kaplí vede hranice dvou krajů, Moravskoslezského a Zlínského. Tím zároveň spadá do dvou diecézí, ostravsko-opavské a olomoucké.
Navíc tvoří toto místo i jakési rozvodí, protože ze severní strany proudí voda do Baltského moře, z jižní strany pak do moře Černého. „Já vždycky říkám, že Bůh stvořil svět bez hranic. Když se díváme na přírodu z nějaké hory, tak žádné katastrální hranice nevidíme. A i ta kaple nemá v té duchovní oblasti žádné hranice,“ míní Drahomír Strnadel z Matice Radhošťské, jejíž členové o kapli pečují.
Zvon v kapli přečkal obě světové války
Uvnitř kaple je malý zvon, ten velký je zavěšený nahoře ve zvonici. Pochází z roku 1896, což znamená, že je starší než kaple samotná.
Zajímavostí je, že velký zvon nebyl zrekvírovaný ani za první, ani za druhé světové války. „Je to zásluha prvního předsedy Matice Radhošťské Emila Kostelníka. Za druhé světové války zase zásluha druhého předsedy, děkana Medarda Horáka. Zvon nepřiznal, během existence protektorátu na něj nezvonili. Dost tím riskoval. Kdyby na to nacisté přišli, byla by to sabotáž a mohl skončit všelijak,“ uzavírá vyprávění Drahomír Strnadel.
Spolek Matice Radhošťská řídil také obnovu zvonice v roce 2000. Podobně jako při výstavbě kaple před více než sto lety uspořádali lidé na Valašsku sbírku. Kromě peněz věnovali také dřevo ze svých lesů. Řemeslníci, kteří kapli opravovali, museli prokázat stejnou zručnost a um, jako jejich předchůdci. Vyřezávané sloupy, ručně tesané trámy nebo šindelová střecha nové zvonice se ani v detailech neliší od původní historické stavby. Na jeden z trámů dopravených na Radhošť je vytesaný symbolický nápis „Valaši sobě“.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
