O houbaření najdeme zmínku už v Dalimilově kronice. Ve středověku se lidé sbíráním hub i živili
Některá houba má i padesát lidových názvů. Svědčí to o dlouhé tradici houbaření u nás. Sbírání hub bylo zprvu pro lidi spíše kratochvílí.
Podle prezidenta mykologického kroužku v Ratíškovicích na Hodonínsku bylo zprvu sbírání hub pro lidi spíše kratochvílí. Ve středověku už ale vesnice musely dodávat panstvu určité množství hub, například smržů. „O oblíbenosti houbaření svědčí i písemný doklad životopisu Svatého Vojtěcha, kde doslova zmiňuje, že nasbíral lesních plodů a hub,“ dodává Koplík.
Některá houba má i padesát lidových názvů
To podle Koplíka znamená, že se daná houba sbírá po celém území Česka už dlouhou dobu. Důležité jsou i záznamy v kronikách z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Zmiňují se o úrodě hub.
„V Ratíškovické se píše, že se hub neurodilo, kvůli velkým horkům a suchu a tím přišla část chudiny o své příjmy. Z toho vyplývá, že si chudší lidé si s houbařením finančně přilepšovali.“
Jaké jsou u nás vzácné houby?
Marek Smetana z nivnického mykologického kroužku měl v poslední době největší radost z hřibu královských, které jsou chráněné. Dodává, že člověk má radost i když najde vzácného choroše oříše nebo muchomůrku císařskou. Smetana u vzácných hub upozorňuje i na jejich ochranu.
„Když člověk neví, co je to za houbu, měl by donést vzorek houby mykologům. Stačí vzít jednu zdravou plodnici a my mu povíme, zda by se měl člověk na místo vracet, nebo jestli se jedná o nějakou vzácnost,“ dodává Smetana.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.