Oceňovaná lávka přes Orlici vede v Hradci Králové k zbytkům barokní pevnosti

Sedmdesát pět metrů dlouhá a čtyři a půl metru široká klenutá konstrukce s ocelovými prvky připomíná litinové mosty a stavby minulého či předminulého století. Dobře tak ladí se starou částí města pod Velkým náměstím a blízkými historickými Jiráskovými sady. Na druhém břehu Orlice se nachází moderní univerzitní areál, ale zároveň také lehce zapomenutá část města.

Povrch lávky tvoří jednoduché rošty, skrz které je možné pozorovat řeku plynoucí pod nohama. Autor lávky při plánování myslel i na elegantně oděné dámy, velikost roštů je totiž zvolena tak, aby v nich neuvízl ani ten nejužší podpatek.

Díky lávce dojdete na levý břeh, kde stojí zbytky barokní pevnosti. Bývalo to místo, kde se rozlévala řeka a kde na vyvýšené části stávala děla k obraně města. Z 18. století pochází zpevnění a navýšení břehů, které mělo sloužit k zaplavení a vytvoření vodního příkopu. Dnes slouží jako regulace a ochrana před velkou vodou.

Lávka je nejkrásnější za tmy

Zatímco ve dne může na někoho lávka působit jako „šedá myška“, v noci vynikne díky speciálnímu osvětlení její unikátní konstrukce v plné kráse. I její slavnostní otevření v červenci 2012 proto proběhlo v nočních hodinách, aby si svou slávu užila v plné kráse. Osvětlení je citlivě umístěné pod rošty. Jednak nasvěcuje a zvýrazňuje samotnou konstrukci, jednak šikovně eliminuje rušivé světlo pouličních lamp.

Nová lávka zpřístupnila staré opevnění|foto: Jiřina Šmídová

Hradecká lávka pro pěší a cyklisty získala hned po otevření krajský titul Stavba roku v kategorii dopravních staveb. Obdiv veřejnosti i odborníků se pak projevil i v dalších architektonických soutěžích.

Oceněna byla především jednoduchost a elegance a také respekt k historickému okolí. Jako většina našich mostů má také svého patrona, je na ní umístěna socha Jana Nepomuckého. I v jejím případě se autor držel moderní linie a náznaků, takže socha je vlastně spíše stínem a hraje si s divákovou fantazií.