Odkrytá Butovská mohyla u Stříbra vydává svědectví o životě i smrti v době bronzové

Pro zvídavé milovníky historie ji odkryl stříbrský profesor a ředitel muzea Otto Eichhorn. Psal se rok 1936. Dlouho se ale odkrytá pohřební mohyla popularitě netěšila. Přišla druhá světová válka a na archeologickou památku se pomalu zapomnělo. Po válce a vysídlení původního obyvatelstva pohltil odkryté pohřebiště hustý les.

Obnova a zpřístupnění památky se tak odehrálo až po sametové revoluci. V roce 1993 se podařilo sehnat potřebné finanční prostředky na renovaci zdevastované mohyly i na pokácení přes šedesát let starých stromů. Do projektu se zapojilo Západočeské muzeum v Plzni a západočeská univerzita.

Dnes je mohyla volně přístupná a nechybí u ní ani informační panel. Na něm si přečtete celou historii místa. Zdejší oblast byla oblíbeným pohřebním místem lidí ve střední době bronzové. Dokladem toho je dalších asi třicet mohylových pohřebišť v okolí. Poznáte je podle nenápadných boulí v jinak hustém a na první pohled obyčejném lese.

Rituál poslední cesty

A jak rituál pohřbu před více než 3000 lety nejspíš vypadal? Z plochých kamenů se vytvořila deska, na kterou byl položen nebožtík. Pohřbívalo se dvěma způsoby. Buď žehem, nebo klasicky. Nebožtík byl poté obdarován. Konkrétně v případě Butovské mohyly se našly keramické nádoby a jedna bronzová břitva.

Je zajímavé, kolik úsilí věnovali naši předkové jednomu pohřbu. Kolik práce a času zabralo poskládání kamenů do roviny. Uložení nebožtíka s kamenným zábalem a ohraničení mohyly plochými, na výšku postavenými kameny.

Čas tehdy zřejmě plynul mnohem klidněji a lidé mnohem intenzivněji vnímali každý okamžik svého bytí. O to více svého času pak věnovali vypravení svých předků na poslední cestu. Až se k Butovské mohyle vydáte, zkuste se u ní zastavit o něco déle a trochu zvolnit v uspěchané době.