Opadávající omítka odkryla unikátní památku – roubený kostel v Loučné Hoře

14. leden 2015
Současný interiér kostela a varhany v místě oltáře

Ještě počátkem minulého století se kostel sv. Jiří v Loučné Hoře na Královéhradecku podobal barokním kostelům v okolí jako vejce vejci. Než z něj opadala omítka... Kostel chátral a v roce 1929 byl už v natolik dezolátním stavu, že musel být uzavřen. Později byl i odsvěcen a předán tehdejšímu místnímu národnímu výboru. Jak už to tak s podobnými stavbami bývalo, posloužil v té době jako sklad nejrůznějších věcí, třeba stavebního materiálu.

Naštěstí stál v 70. letech v čele obce pan Hejzlar. V té době opadaná omítka odkryla původní roubenou stavbu, a tak předseda MNV navázal spolupráci s památkovým úřadem a bylo rozhodnuto nejen o nutných opravách kostela, ale i o tom, že zůstane roubení odkryté, aby se dřevěné části mohly zrenovovat. Kostel začal přitahovat návštěvníky, a to dokonce i ze zahraničí. Počátkem 90. let byl významnou historičkou z Rakouska označen za raritní památku.

Kostel je unikátní roubením i půdorysem

Dřívě omítnutý, dnes roubený kostel sv. Jiří

Unikátní je u kostela v Loučné Hoře právě použitý stavební materiál – tedy dřevěná konstrukce, která byla u sakrálních staveb koncem 18. století už zcela nezvyklá. Barokní stavba byla tehdy omítnuta a její „chudý původ“ tak na mnoho desetiletí utajen.

Neobvyklý je u stavby i půdorys – boční vchod a vnitřní vybočení odpovídá půdorysu zámeckých barokních staveb. Kostel sv. Jiří v Loučné Hoře u Smidar se tak řadí mezi unikátní památky v celé České republice, podobnou stavbu bychom prý našli nejblíže na Slovensku.

O opravy kostela se pilně starají členové Okrašlovacího spolku ve Smidarech. Kostel sice nebyl znovu vysvěcen, ale slouží jako koncertní a společenský sál, konají se tu prý dokonce i svatby a také koncerty, jejichž výtěžek putuje na další opravy.

Kostel Loučená Hora - historický snímek

Uvnitř kostela je dodnes dobře patrné, jak tehdejší tesaři pracovali. Najdeme zde ukázku čisté práce s dřevem, bez použití kovových hřebů, tzv. floky sloužily jako hrubý podklad pro onu omítku, která zakrývala dřevo. Kousek omítky tu pro připomínku zůstal jak ve vnitřní části, tak i zvnějšku budovy.

Místní si svého kostelíka velice váží, a tak na něm rok co rok přibyde kousek opravené části. Před dvěma lety se do něj například vrátily varhany, které se však kvůli opravenému stropu už nevešly zpátky na kůr, a tak slouží svému účelu na místě původního oltáře. I to kostelík v Loučné Hoře ozvláštňuje.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d1557.7223662814379!2d15.502102199999989!3d50.3029364!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0%3A0x0!2zNTDCsDE4JzEwLjYiTiAxNcKwMzAnMDcuNiJF!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1421230320443" width="610" height="450" frameborder="0" style="border:0"></iframe>