Petr Vizina

„Jsem si jist, že kdyby Ota Pavel náhle v roce 1973 nezemřel, tak by se skutečně velkým českým spisovatelem stal,“ věří Aleksander Kaczorowski, autor Pavlovy biografie.

„Když jsme byli děti my, výchova vypadala jinak. Teď je ve výchově dětí víc respektu, což je i má cesta,“ říká psycholožka a terapeutka Pavla Koucká. 

„Nepřítel se nezměnil, protože je jím blbec,“ říká básník a písničkář Jiří Dědeček.

„V mých obrazech je vzruch, latentní násilí a malířská hra – tak by se hodně zjednodušeně dala popsat má práce,“ říká Lubomír Typlt, malíř a textař.

Bádá například v tajném archivu Vatikánu v Římě, aby osvětlil historii vztahů mezi našimi zeměmi a Vatikánem. Ty byly ještě nedávno celkem bouřlivé.

Skladatel, hudebník a pedagog Michal Nejtek je sice klasicky vzdělaný hudebník, ale uznává bigbít. 

Usedl trochu ztěžka k vedlejšímu stolu, igelitku s nákupem pověsil na opěradlo židle. Nasadil si brýle a z ledvinky vytáhl mobil, aby se poradil o něčem důležitém.

Jitka Pánek Jurková vedla pět let České centrum v Bruselu a je přesvědčená, že umění a kultura jsou mocnou zbraní diplomacie. 

„Já se do archivů vždy těším... tam je totiž vidět uvažování lidí a fascinuje mne na tom to, jak často jsou tyto situace podobné dnešku,“ říká historička Kateřina Čapková.

„Studoval jsem v Curychu, kde to bylo naprosto normální. Celé město bylo zónou s maximem na třicítce,“ říká architekt a urbanista Pavel Hnilička.