Pietní místo Rychleby před sto lety vyrostlo jako vzpomínka na někdejší obyvatele i obce pod horami
Rychleby před sto lety. Tak se jmenuje pietní místo, které vyrostlo přímo u cesty mezi malými osadami Petrovice a Vojtovice na úpatí Rychlebských hor na Jesenicku. Iniciátorem jeho vzniku je místní chatař Jaroslav Seitl. Pietní místo má podobu velkých balvanů s žulovými deskami, do kterých jesenický sochař Roman Boreček vyryl podoby vesnic zdejšího kraje.
Vyobrazeny jsou zde jak obce dodnes existující, tak i ty zaniklé, které známe jen z pohlednic a starých fotografií. „Chtěl jsem, aby tady po mě něco zbylo a aby se nezapomnělo na ty původní obyvatele zdejšího kraje. Byli to pracovití lidé, kteří zde měli velmi těžký život. Neměli výdobytky moderní techniky jako my, internet, mobily, televizi. I proto se možná nechali lépe zmanipulovat hitlerovskou propagandou. Přesto bychom měli myslet na to, že bez jejich práce by zdejší kraj byl pustý a neobydlený,“ vysvětluje Jaroslav Seitl.
Odkazuje tak na původní německé osídlení zdejšího kraje, které sahá až do 13. století, kdy sem přicházeli například prospektoři a horníci ze Slezska a osídlovali zdejší pustou divočinu. Žili zde až do roku 1946, kdy museli zdejší kraj opustit a vystěhovat se do Německa. Zůstaly po nich obce, které se nikdy nepodařilo znovu osídlit. Některé zanikly zcela, jiné byly obsazeny jen zčásti a prázdné domy byly v 60. letech odstřeleny vojskem. Tak se zde zachovala krajina podobná jiným místům v pohraničí, kde se ztratila paměť z doby před rokem 1945.
Rychlebské hory byly navíc do jisté míry zapomenutým pohořím i po roce 1990, kdy se jiné pohraniční oblasti začaly stávat turistickými destinacemi. Kvůli své poloze na česko-polské hranici, kdy je potřeba do jejich vrcholů cestovat buď přes Polsko nebo přes sedla Jeseníků či Králického Sněžníku, byly dlouho cílem výletů jen vášnivých milovníků romantiky.
I místní lidé hledali ke zdejší oblasti vztah jako ke svému domovu jen pozvolna. Mnozí z těch, kteří sem přišli po roce 1946, přiznávali, že se doma stále cítili spíš v kraji, kde se narodili, a toto místo brali jen jako svou životní epizodu. Teprve druhá a třetí generace začala chápat zdejší kraj jako svůj domov a začala také víc pátrat po jeho ztracené paměti.
Alegorická plastika Oblaka
Tomu by pietní místo Rychleby před sto lety na okraji Petrovic mohlo napomoci. Výtvarník Roman Boreček při tvorbě podob místních vesnic vycházel z dobových materiálů. „Některé byly tak málo zřetelné, že jsem musel popustit uzdu fantazii a některá místa dodělat podle odhadu. Ale jinak to beru jako poctu předkům, kteří zdejší kraj osídlili a dokázali zde vybudovat mnoho dobrého,“ vysvětluje sochař.
Kromě toho dokončuje plastiku nazvanou Oblaka, která by měla zdejší pietní místo završit jako alegorie přeměny lidských bytostí v duše, jež se stávají součástí zdejší krajiny. „Plastiku jsem vytvořil už dřív, ale myslím si, že se sem hodí a dokresluje myšlenku tohoto místa,“ dodává Roman Boreček.
Pietní místo je přístupné volně při cestě z Petrovic do Vojtovic na pravé straně cesty při výjezdu z obce. Návštěvníci zdejší krajiny mohou ale objevovat i další místní zajímavosti, například Nýznerovské vodopády, Boží horu u Žulové, oblík Lánský vrch či bývalý důl Hraničná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
