Pozapomenutý objevitel Mordechai Haffkine

Narodil se 15. března 1860, tedy před 165 lety, ve zbožné židovské rodině v ukrajinské Oděse a svou pevnou náboženskou víru si uchoval po celý život. Již v mládí přitom zažil zběsilost antisemitismu – při pogromu v roce 1881 byl zraněn. Studoval biologii na oděské univerzitě, ze které však byl jako Žid vyloučen. Když pak po opětovném přijetí a absolutoriu odmítl – to již jako doktor věd – konvertovat k pravoslavné církvi, emigroval v roce 1888 do Ženevy, kde spolupracoval s Louisem Pasteurem v jeho nově založeném ústavu.

Na počátku 90. let 19. století se Asií a Evropou začala šířit epidemie cholery a Haffkine se zaměřil na praktickou bakteriologii. V roce 1892 vyvinul proti choleře vakcínu, a aby vyvrátil pochyby o její účinnosti, sám na sobě ji otestoval. Definitivně pak léčivý efekt vakcíny prokázal o rok později v Indii, kde si již nemoc vyžádala stovky tisíc obětí. S užitím vlastních finančních prostředků, navzdory nevstřícnosti britských úřadů a odpůrcům vakcinace zde jeho očkovací kampaň slavila úspěch. I proto, když Indii v roce 1896 postihla epidemie dýmějového moru, byl požádán o pomoc. V provizorní laboratoři vyvinul za pouhé tři měsíce potřebnou vakcínu a očkování s ní natolik snížilo úmrtnost, že britská královna Viktorie vyznamenala Haffkina Řádem Indického impéria.

Navzdory tomu Mordechai Haffkine čelil řadě nepřátel. Antisemitské pomluvy Britů ho označovaly za ruského agenta, a když pak v roce 1902 po špatné manipulaci s vakcínou zemřelo na tetanus 19 lidí, byl označen za viníka. Přestože za chybu mohl jeho indický asistent, Haffkine byl zbaven funkce a jeho plná odborná rehabilitace o pět let později již napravila jen málo; nadále se směl zabývat pouze teoretickým výzkumem a v roce 1915 Indii opustil. Svých kontaktů v Evropě se pak snažil využít ve prospěch sionistického hnutí, financoval židovské náboženské školy ve východní Evropě.

Mordechai Haffkine zemřel před necelým stoletím 26. října 1930 v Ženevě. Na jeho odkaz navazuje v Bombaji výzkumný institut jeho jména, v Izraeli je po něm pojmenován park a živá zůstávají i Haffkinova slova: „Cesta, kterou zde na zemi podnikáme, je (…) krátká. Než si uvědomíme (…), jsme na konci a jsme vyzváni, abychom odpověděli na vnitřní hlas: ,Dokončil jsi práci, kterou jsi měl vykonat?‘ Šťastni (…), kdo si mohou myslet, že ano, že svou práci dokončili.“