Pražské Hradčanské náměstí lemují skvostné paláce. Jsou sídlem umění i církevních hodnostářů
K architektonickým skvostům, které zdobí naše hlavní město, patří desítky výstavních paláců. Na Hradčanském náměstí před Pražským hradem jich stojí hned několik. Arcibiskupský, Šternberský, Losenovský, Martinický, Toskánský (Thun-Hohenštejnský), Schwarzenberský a Salmovský palác.
Ve třech z nich vystavuje Národní galerie, jeden slouží potřebám ministerstva zahraničních věcí. Nejstarší je Martinický palác, nejmladší pak palác Salmovský a nejzdobnější určitě Schwarzenberský palác. Ten je jednou z nejkrásnějších renesančních staveb v metropoli.
Schwarzenberský palác, renesanční rezidence v severoitalském stylu, byla dokončena v roce 1567. V 70. letech 19. století získala svou ikonickou sgrafitovou výzdobu podle návrhu Josefa Schulze. Od roku 2002 v něm sídlí Národní galerie.
Sgrafita objevíte také na Martinickém paláci. Zobrazují výjevy ze života Josefa Egyptského, skutky Samsonovy a hrdinské činy Herkulovy. Zajímavostí je, že jeden z majitelů paláce, Jaroslav Bořita z Martinic, budovu přestavěl ve stejném uspořádání, jaké má Starý královský palác na Pražském hradě, avšak v polovičním měřítku.
Barokní Arcibiskupský palác je, jak název napovídá, sídlem pražských arcibiskupů. Byl vystavěn v 17. století na místě staršího renesančního paláce. Současná podoba pochází z přestavby v 18. století. Pokud vás v průčelí paláce zaujme velký znak s hlavami ptáků, vězte, že to nejsou husy, jak by se mohlo zdát, ale labutě. Znak arcibiskupa Antonína Petra Příchovského z Příchovic se třemi spojenými labutími krky doplňuje arcibiskupský klobouk. Vnitřní prostory paláce můžete znát. Když se v Praze natáčel film Amadeus, točil režisér Miloš Forman některé scény právě tady.
Šternberský palác leží trochu stranou, až na samém okraji Jeleního příkopu. Prochází se k němu levým křídlem Arcibiskupského paláce. Je to perla českého vrcholného baroka. V 19. století něm byl zřízen útulek pro choromyslné. První svého druhu v Rakousku-Uhersku, takzvané Ernestinum.
Sousednímu Losenovskému paláci se říká také Dům U Labutí. Tento menší měšťanský palác byl ve 20. století využíván k bydlení, po druhé světové válce tu žila například rodina diplomata Josefa Korbela, otce Madeleine Albrightové, někdejší ministryně zahraničních věcí Spojených států Amerických.
Západní část Hradčanského náměstí zaujímá Toskánský (nebo také Thun-Hohenštejnský) palác, jedno ze sídel ministerstva zahraničních věcí. Jeho stavbu zahájil hrabě Michael Osvald Thun-Hohenstein před rokem 1690. Dokončení se nedožil a rozestavěný palác od Thunů koupila Anna Marie Františka, velkovévodkyně toskánská, která většinu života věnovala nákladnému zvelebování svých panství. Milovala sice luxus a přepych, byla ale oblíbená pro vlídné chování k poddaným.
Salmovský palác, budovu se třemi křídly, nechal postavit v letech 1800 až 1811 pražský arcibiskup Vilém Florentin, kníže ze Salm-Salmu. Původně se mělo jednat o luxusní bytový dům, jenž od roku 1811 náležel Schwarzenbergům. Ti jej spojili se sousedním Schwarzenberským palácem. Novodobá historie paláce vedla k jeho devastaci. V roce 2004 převzala budovu do správy Národní galerie v Praze a zrekonstruovala ji. U paty budovy stojí pomník T.G.Masaryka.
Na východní straně Hradčanského náměstí se nachází vstup do areálu Pražského hradu přes první nádvoří a Matyášovu bránu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
