Před 100 lety v přírodních koupalištích a plovárnách bývala hlava na hlavě, ale nikomu to nevadilo
Na počátku minulého století se koupaliště a říční plovárny těšily velké oblibě. Z Prahy mířily davy rekreantů například do Černošic nebo na Grado u Čelákovic. Plavci s nadšením skákali i do požárních nádrží. Vstupné na plovárny bývalo lidové. Ještě v roce 1988 přišlo zhruba na tři koruny.
Plivátka, Poldi nebo Vinařice – to jsou jen některá koupaliště, která byla v minulosti velmi oblíbená mezi Kladeňáky. „Po 1. světové válce se z koupání stal takový určitý fenomén a vlastně i podnikatelská činnost, takže v těch 20. a 30. letech i tady na Kladensku začala koupaliště vznikat jako houby po dešti,“ popisuje historik Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně Karel Drvola.
Jen v Kladně a okolí bývaly dvě desítky plováren a koupališť, kde se mohli lidé v létě ochladit.
„Nejoblíbenější na Kladensku bylo koupaliště ve Vinařicích, otevřené v roce 1959, které svoji činnost ukončilo po roce 2000,“ popisuje Karel Drvola. „Oblíbené bylo z toho důvodu, že mělo velice kvalitní spodní vodu, která tam byla přiváděna ze sousedního dolu Mayrau, a jak pocházela z podzemí, tak v sobě měla i celou řadu minerálních látek, takže se dalo říci, že se jednalo o takové lázeňské koupaliště.“
Dnes jsou kdysi slavná koupaliště zarostlá trávou a kopřivami. Zůstávají už jenom ve vzpomínkách pamětníků. Bývalé návštěvníky před časem vyzpovídala historička Lucie Matoušová. Jedna pamětnice vyprávěla o tom, jak si na Záplavách s rodinou pronajali stan a byli tam celý měsíc. Tatínek za nimi jezdil z práce na motorce. Veselo bývalo na koupališti Poldi, kam mnozí zamířili hned po práci.
Za hezkého počasí byla na koupalištích hlava na hlavě. Lidem to ale nevadilo. Návštěvníci si plovárny oblíbili nejen kvůli rekreaci, ale také kvůli rušnému společenskému životu. Mnohé oblíbené plovárny v okolí Prahy časem zanikly. Změnily se nejen nároky na jejich vybavení, ale také hygienické normy. Jejich provoz by byl dnes velmi nákladný.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
