Přírodní park Sýkornice je považován za plíce Novopacka. V zimě ho zdobí dva působivé ledopády

Za krajkovým závěsem velkého sýkornického ledopádu
Za krajkovým závěsem velkého sýkornického ledopádu

V Podkrkonošské pahorkatině se u Nové Paky rozprostírá Přírodní park Sýkornice, kterému se přezdívá plíce Novopacka. Protéká jím několik menších potůčků a na jednom z nich se v mrazivém zimním období tvoří překrásné ledopády.

 

Severní hranici bezmála čtyřhektarového území lesoparku Sýkornice tvoří Sýkornický potok s roklemi Suchá a Koupačka. Jejich názvy jsou odvozené od vodopádů a tůňky vhodné ke koupání. Východní hranicí je silnice spojující Bělou u Pecky se Stupnou. Na západě ohraničuje přírodní park zeleně značená turistická trasa z Nové Paky do Stupné a dál do Pecky. Na jihu pak silnice ze Štikova do Pecky.

Sýkornicí, kde dřív bývala přirozeným porostem jedlobučina, vede i naučná stezka s pěti zastaveními. Kolem kaňonu s vodopády staré buky ještě rostou, zbytek území pokrývá hospodářský smrkový les.

Kaňon, kterým protéká bezejmenný potůček, jemuž se říká Sýkornický a je pravostranným přítokem říčky Zlatnice, vytvořila eroze v prvohorách před 250 až 280 miliony let. Živly vymlely pískovce, slepence a arkózy do podoby roklí. V místech zpevněných železem, které erozi odolávalo, vznikly pak dvě "lavice" tvořící vodopády. Menší je čtyřmetrový. Druhý, o 80 metrů níž, je vysoký osm metrů. U něj vznikl skalní amfiteátr, k němuž patří patnáct metrů široký a až pět metrů hluboký převis.

Kdo k hlavnímu vodopádu dorazí v mrazivé zimě, ocitne se v království ledu a na magické kouzlo tohoto místa hned tak nezapomene. Navíc za ledopádem se stalagmitem spatří na stěně amfiteátru další pěkné krápníky. V roce 2017 odhadovali odborníci váhu ledu u většího ledopádu na 12 tun.

Nad větším vodopádem stával kdysi lovecký srub. Patřil akademickému malíři Otakaru Čílovi. V roce 1939 ho ale ordneři ze Sudet vypálili. A stejně dopadl i protilehlý srub starého zálesáka Bubíka Hrubého, kde bývala základna pravého kamarádského trampování na Novopacku.

"Vodní živel vždycky přitahoval hlavně svou energií. Ať už to byly prameny, vodopády, potůčky nebo řeky. Bývala to kultovní místa. I dnes nás přitahují a jsou vhodná k spočinutí, ke zklidnění a k meditaci," říká Ivo Chocholáč z novopackého muzea.