Prostírá se zesnulým, svazují se lžíce, lidé se usmiřují. Staré romské tradice se v řadě rodin stále dodržují

Olga Fečová v roce 2016|foto:Profimedia

„Všechny moje zážitky pocházejí ze Slovenska. Vánoce bývaly nádherné. Slavili jsme je u babičky z tátovy strany, kde bylo hodně veselo. Lidé se už na podzim nastěhovali do Kochanovců, protože když napadl sníh, stejně se nemohli dostat z vesnice pryč za prací. Sestěhovali se, i když nebyli příbuzní. Jenom se znali a pomáhali si. Proto tam bylo hodně legrace,“ vypráví Olga Fečová a prozrazuje, čím vším tehdy Romové zdobili vánoční stromeček:

„Po večeři jsme se začali všichni scházet. Za doprovodu muzika, dům po domě. Mě se ale nejvíc líbily přípravy. Nedostávali jsme dárky nebo salónky (druh sladkostí, pozn. redakce), ty jsme si vyráběli sami z kostky cukru. Na stromeček se věšely oříšky, jablíčka. Stromek se věšel ke stropu a zdobil se na Štědrý večer, nikdy dřív.“

Tradiční vánoční tabule Romů byla výhradně bezmasá. Maso se mohlo konzumovat až po štědrovečerní večeři:

„Žádné chlebíčky, ani maso. To neexistovalo. Do dnes nic takového nedělám. Až po večeři. A k té se vařila fazuľa na sladko, houby na kyselo, bobaľki s mákem a chleba s houbovou polévkou.“

Štědrovečerní stůl prostřený podle romské tradice|foto:Jana Šustová, Český rozhlas

Svobodné dívky, které už měly věk na vdávání, se o Štědrém večeru dozvěděly, zda se za svým budoucím manželem odstěhují do jiného města, nebo zůstanou ve své rodné vesnici.

„Když už bylo prostřeno, vzal táta mě jako nejstarší dívku. Zametla jsem světničku, do nejdražšího květovaného šátku, který jsme měla, jsem nasypala smetí, abych měla bohatého a dobrého manžela. Pak jsme šli ven, tam jsem smetí vysypala a z které strany zaštěkal pes, na tu stranu se dívka měla vdát. U mě štěkal hodně daleko, takže táta říkal, že se provdám daleko. Pak jsme se vrátili dovnitř, táta vzal kulatý bílý chleba a všem jsem popřála samé dobré věci.“

Sláma připomínající Romům narození Ježíše Krista ve chlévě se ve většině romských rodin položí symbolicky přímo pod štědrovečerní stůl.

„Pak máme připravený lavor s vodou, ve kterém se každý umyje a ze kterého si každý vezme jednu minci, kterou si schová na nejhorší časy.“

Cukroví se v romských rodinách nepeklo. Místo něj se na stolech objevovaly šinga nebo jiné druhy sladkého pečiva.

Čtěte také

Vánoce českých Romů

„Cukroví bylo pro bohatý, ne pro nás, pro chudé. Před svátky náš strýc postavil na dvoře pec a celá osada v ní pekla. Každý měl zamluvený jiný den, byly s tím velké přípravy. Dovnitř se vešlo dvanáct pekáčů. Napekly se bílé chleby, protože černé se pekly každý týden. A na svátky se pekly buchty, koláče a vánočky.“

Protože Olga Fečová pochází z muzikantské rodiny, hudba zněla prakticky každý den.

„Hodně se hrály svaté písničky, protože jsme věřící. A pak všechno ostatní – čardáše, halgatony – zpívalo se a tancovalo. Když byl sníh, bývaly to krásné Vánoce. Můj děda uměl hrát, strejda, táta, dokonce moje máma na housličky a teta Margita na bubny. Chodilo se od domu k domu.“

Tradiční zvyky se u Fečových předávají z generace na generaci.

„Nejen vánoční, ale i velikonoční. Dřív se chodívalo i na pouti. A to všechno jsem předala mým dcerám a ty to předávají svým dětem.“