Roubené, hrázděné, hliněné, zděné. Vzhled původních chalup ovlivňovala dostupnost materiálů, krajina i život sám

2. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Chalupa ve Vesci v Českém ráji, ve vesnické památkové rezervaci

Chalupy na našem území se liší svou architekturou. Podle odborníků je u nás dokonce až třináct druhů těchto stavení. Často jsou pastvou pro oči, zvláště pak ty, o které se jejich majitelé starají a zachovávají jejich původní ráz se vším všudy.

V encyklopedii lidové architektury se dočtete, že usedlost zvaná „chalupa“ je menší venkovské obytné stavení, k němuž obvykle patřilo jen malé pole nebo zahrada. Dnes, když řekneme „chalupa“, tak se nám nejspíš vybaví rekreační chalupa, v němž se jeho majitelé rekreují.  

My se teď  soustředíme na  původní chalupy, a to z hlediska lidové architektury. Ta je totiž v různých částech naší země odlišná, a to v závislosti na podnebí, dostupnosti stavebního materiálu (dřeva, kamene, hlíny), na místním  prostředí a zvláštnostech, na vlivech cizích kultur a samozřejmě na přírodě a krajině. Chalupy v nížinách jsou proto jiné než na horách. A dlužno dodat, že naši předkové měli také cit pro jejich harmonické zapojení do krajiny.

Velikost, vzhled, případně honosnost a výstavnost chalup se především odvíjela od toho, co si majitel mohl dovolit. Kritériem bylo i to, jestli usedlost měla sloužit jen k bydlení, nebo také k řemeslné výrobě či souběžně i k zemědělskému hospodaření. Vývoj souvisí s dobou, například při výstavbě od poloviny 19. století se v souladu s protipožárními nařízeními stavělo z cihel a původní roubené stěny postupně nahrazovalo zdivo.

 Proměny chalupy podle oblastí  

Pro jih Čech je typické Selské nebo také Lidové baroko. Stavby pocházejí většinou z druhé poloviny 19. století. Charakteristická je bohatá štuková výzdoba průčelí a zvlnění štítů, Typickou ukázkou je vesnice Holašovice, zařazená na seznam památek UNESCO. 

Šumavské chalupy reprezentují hlavně dřevěné stavby s pavlačemi, s patrným roubením z kuláčů. Převažující střešní krytinou je šindel. Jsou vystavěné tak, aby odolávaly nepřízni počasí. Například ve Volarech najdeme alpský typ domu s téměř plochou střechou.

V Podkrušnohoří, na Chebsku, Ústecku, Děčínsku, v Lužických horách a Frýdlantském výběžku převládají hrázděné patrové domy, které najdeme i západně od našich hranic, v Německu. K nejkrásnějším patří chebské hrázděné domy.

Kromě horských oblastí Krkonoš a Jizerských hor, je pro severní Čechy charakteristický roubený patrový dům. Domácí řemeslná výroba ovlivnila architekturu zvětšením světnice a větším počtem jejích oken. Přízemní roubené domy se nacházejí v Pojizeří a Podještědí a v málo úrodných kopcovitých oblastech Liberecka a Děčínska.

V západnějších oblastech severních Čech (Českolipsko, Litoměřicko, Frýdlantsko) najdeme tzv. podstávkové domy. Na pomezí severních a východních Čech, v oblasti Českého ráje se setkáme s pojizerským patrovým domem, s jeho dobovou formou turnovskou a soboteckou. Svou zdobností patří k nejvýraznější roubené architektuře u nás.

Pro oblast severovýchodních Čech je charakteristický přízemní roubený dům na kamenné podezdívce. Na Jilemnicku a Náchodsku se setkáme s krčkovými stavbami, provedenými ze špalíčků  nebo polínek. Podkrkonoší se vyznačuje typickými křížovými světničkami a bohatě skládanými lomenicemi.

Specifickou oblastí se zděnými domy zdobenými klasicistní štukovou výzdobou najdeme na Broumovsku, Hronovsko a Úpicku. 

Ve středních Čechách potěší milovníky lidové architektury kombinace hrázděné, roubené a zděné konstrukce lidového stavení, tedy smíchání vlivů české a německé stavební kultury.

Na Nymbursku a Kolínsku se uplatnila hliněná omazávka roubených stěn, tzv. kožich, která z dálky působila jako zdivo. Běžný býval původně hranatý nebo okrouhlý kabřinec (kukla) vystupující ve vrcholu štítu.

Základním typem obytného domu ve východních Čechách  je přízemní roubený dům, většinou krytý šindelem. I tady bylo zvykem  omazání stěn hliněnou mazaninou (do kožichu). Tento typ zasahuje až na Českomoravskou vrchovinu, Litomyšlsko a Poličsko. Takové stavby zahrnuje Muzeum v přírodě na Veselém kopci u Hlinska.

Čtěte také

Pro hornatou oblast Jeseníků je charakteristické využití krytiny – šedomodré břidlice.

Slezské i severomoravské domy jsou  roubené i zděné, upoutají plastickou výzdobou štítu a bedněním s kabřincem ve vrcholu.   

Hanácké lidové stavby jsou jednoduché, ale účelné, se sytou barevností stěn. Typický příklad hanácké lidové architektury z 18. a 19. století najdeme v Rymicích: chalupy s typickými doškovými střechami nebo roubené domy omazané hlínou.

Na Slovácku zaujmou typické vstupy do chalup, kterým se říká „žudro“. Znakem bývala i sytá barevnost stavby a malovaný ornamentální vzor.  Nepřehlédnutelné jsou samozřejmě soubory lisoven a vinných sklípků.

Na území Chráněné krajinné oblasti Beskydy najdeme lidovou architekturu karpatského typu: přízemní roubený dům se sedlovou střechou, původně krytou šindelem, s dřevěnou podsíní, s malovanými štíty, kabřincem s makovičkou a s jinými osobitými detaily.  Zdejší typickou roubenou architekturu zahrnuje Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

autoři: Hana Macháčková , Vladimíra Jakouběová , Vladislava Wildová
Spustit audio