Šauesen – šlechtické hostiny se zlaceným jídlem a zvěří pečenou zaživa
Šlechta a panstvo chtěli kdysi ohromovat i na hostinách. Hosty měl uchvacovat už vzhled pokrmů, proto kuchařovo umění dotvářeli i malíři a pozlacovači. Například na svatbě Viléma Bavorského byla na stole paštika, ze které po rozkrojení vylezl trpaslík v brnění a praporem zdravil hosty.
Čeští pánové nezaostávali a dodnes je dochovaný seznam potravin na svatbě Viléma z Rožmberka – zde jen malý výňatek:
50 kusů srnčí zvěře, 150 krmených volů, 15 krav a 526 telat šestinedělních, 450 vepřů, 5 135 hus krmených, 18 120 kaprů, 4 bečky kaviáru, 30 947 vajec, 13 centů medu, piva pšeničného a ovesného 903 sudů… A pečlivý kronikář uvedl i 13 centů vosku, který sloužil právě pro vytváření oněch „šauesen“. Postup nebyl nikterak jednoduchý.
Nadívaná drůbež
Slepice se stáhla z kůže, ale tak, aby hlava, krk a nohy zůstaly bez porušení. Kůže se pak naplnila masem kořeněným hřebíčkem, pepřem, zázvorem, šafránem a muškátovým květem, směs ještě doplnily krájené mandle a všechno se spojilo vajíčky. Takhle připravená naplněná kůže se uvařila v silném hovězím vývaru, pak se nechala zchladnout a ztuhnout, doplnila se hlavou a nohama a teprve pak se podávala.
Páv patřil k takřka povinným chodům královských svatebních hostin. Tam se ale postupovalo trochu jinak: Před pečením ovinul kuchař hlavu a ocas páva plátnem a pomazal ho řídkým těstem. Po upečení se tento obal odstranil a ozdobná korunka i ocasní péra zdobila hotovou pečínku.
Kruté přípravy
Zvláště krutá pak byla příprava pečeně zaživa – husy se pekly živé. Hlavy jim smáčeli vodou, aby vydržely co nejdéle naživu. Dnešního jedlíka by přešla chuť. Jeden z posledních dokladů historické rozmařilosti je svatba posledního českého krále Ferdinanda V. – při ní teklo z kašny na Můstku celý den víno.
