Smaltované nádobí znovu ožívá. A jen tak nezmizí, vydrží po mnoho generací
Smalt používá lidstvo už po staletí. Jedná se o taveninu příbuznou sklu a porcelánu. Nejrůznějším předmětům dodává hladký a lesklý zevnějšek. Smalt je sice křehký, ale při dobrém zacházení přečká bez jakékoliv změny i stovky let.
Smalt se nejprve používal na špercích, později se začaly smaltovat nejrůznější kovy, aby se zabránilo jejich korozi. Technologii používali lidé už ve starověku v zemích dálného východu, třeba v Japonsku, Indii, Číně a Egyptě. Výraznější zlom nastal v období Byzance, kdy se smaltem zdobily reliéfy z kovů. Do Evropy se dostalo smaltování v 5. až 7. století.
V českých zemích je nejstarší použití smaltu zaznamenáno na českých korunovačních klenotech (Svatováclavská koruna) a na kříži Přemysla Otakara II. Ke zdobení se nejprve používaly barevné smalty na zlatě, někdy i na stříbře. Až později se s výrobou smaltovaných odznaků objevuje na tombaku. A to buď smalt průhledný, připomínající barevné sklo, nebo neprůhledný – jakási barevná intarzie. Speciálním oborem je tzv. limožský smaltm což je ruční malba, při které se používají vypalovací keramická barvítka na bílý, už vypálený smalt.
Smaltované nádobí
Smalt jako povrchová úprava kovů se používá zhruba od roku 1850. Nejdřív se smaltovaly železné nádoby na vodu, pak i pekáče, kbelíky a litinové vany. Smaltované nádoby odolávaly rzi a šlo je zdobit keramickými barvami.
K nanášení se používalo sypání suchého smaltu sítkem nebo později máčení v mokré smaltové kaši, což byl vlastně vířený smaltový pudr ve vodě. Smalt se pak před vypálením musel pečlivě vysušit. Teplota pro vypalování na kov je až 850 stupňů.
