Spaní na seně uklidní mysl a zlepší náladu. Z jeho vůně se vám může zatočit hlava
Mnoho času trávíme u televize a počítače. Někteří lidé proto o prázdninách místo do luxusních hotelů vyrážejí do přírody. Farmáři jim vycházejí vstříc a nabízejí ubytování ve stodole. Ze spaní na seně se tak stala turistická atrakce. Nadšenci dokonce sdílejí návody na výrobu slamníků a diskutují o tom, jaká sláma je na spaní nejlepší.
Ve stodole Muzea lidových staveb v Kouřimi to voní po seně a po bylinkách. Návštěvníka snadno napadne, že na takovém voňavém polštáři z čerstvě usušené trávy se muselo čeledínům spát nádherně. „Nesmíme podléhat romantickým představám, že se na seně spalo úplně běžně,“ vysvětluje ředitel muzea Vladimír Rišlink. „Seno je samozřejmě cenná surovina, kterou se v zimních měsících krmil dobytek, a tím pádem nebylo potřeba, aby bylo příliš uválené nějakými nocležníky.“
Hospodář obvykle skákání do kupek sena viděl nerad. Pečlivě si totiž hlídal, aby seno nebylo pomačkané nebo zapařené.
Naše babičky věděly, že seno práší a stébla se lámou. Osvědčené bylo spaní na slamníku. „Ve starších dobách se do postelí dávala jenom sláma, která se překrývala plachtou, a na tu se stlaly peřiny. Později naši předkové zjistili, že je mnohem praktičtější ušít takový pytel, který byl předchůdcem moderních matrací, “ vysvětluje Vladimír Rišlink.
Sláma byla levná, dostupná a měla skvělé izolační schopnosti. Správně nacpat slamník ale nebylo jednoduché. Potah z režného plátna musel být naplněný rovnoměrně a při proležení bylo nutné slámu doplnit. Oblíbená byla sláma ovesná, o které se tvrdilo, že je na spaní nejlepší. Žitná sláma se osvědčila především kvůli své délce. Na rozdíl od současných pěnových matrací je slamník zaručeně bio, a když doslouží, není problém ho ekologicky zlikvidovat.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
