Stěny zámku v Náchodě nejen zdobí, ale také zateplují vzácné gobelíny

Unikátní sbírka gobelínů
Unikátní sbírka gobelínů

Majitel náchodského zámku Ottavio Piccolomini koncem 17. století nashromáždil okolo padesáti nástěnných tapisérií. Předlohou některých z nich byly obrazy významných malířů. Do současnosti se dochovalo devět unikátních gobelínů, které patří k nejvýznamnějším uměleckým památkám náchodského zámku.

Ottavio Piccolomini se v Nizozemí oženil s mladou Marií, princeznou de Brabanzon, a v této době si začal objednávat pro zámek v Náchodě nástěnné koberce. Jeho žena po roce sice zemřela, ale Ottaviovo zaujetí pro tapiserie přetrvalo. Podle inventáře z poloviny 18. století shromáždil okolo padesáti gobelínů.

Na tapiseriích se objevují různé motivy, převažují ty lovecké nebo čistě přírodní. Piccolomini je objednával přímo pro místnosti náchodského zámku, o čemž svědčí i erby vyšité v dolních rozích gobelínů.

Předlohy často tvořila díla významných umělců té doby. Například čtyřdílná série Pastorálie byla pro Ottavia vyrobena mistrem Janem Raesem kolem roku 1650 podle kartonové předlohy předního vlámského malíře Lukase van Udena. Na všechny čtyři kusy koberců je vytkána letní krajina oživená drobnými figurálními motivy – Diana se svými družkami, antičtí lovci či venkované. Autorem jiné předlohy je třeba i Peter Paul Rubens.

Trojrozměrné tapiserie

V takzvaném Piccolominském sále je umístěn další soubor tapiserií nazvaný Život na venkovském sídle. Je rovněž z bruselské dílny a autorem předloh je významný vlámský malíř Jacob Jordaens. Kompletní soubor čítal původně devět koberců, z nichž se dochovalo pouze pět. Největší gobelín má název Lovec se psy, ale patrně nejvzácnější a nejzajímavější je Dáma s kavalírem na balkoně. Diváka upoutá na první pohled optický efekt, který budí dojem „prostorového“ koberce, dnes bychom nejspíš řekli 3D efekt.

Nástěnné koberce Lovec se psy

Nástěnné koberce sloužily dříve nejen k dekoraci, ale měly i funkci praktickou. Dnes by se řeklo izolační. Velké místnosti s chladnými zdmi se jimi značně zateplily. I proto se používala zejména příze z ovčí vlny nebo také hedvábí. Z přírodních zdrojů vycházeli i barvíři vetkávacích nití, používali hlavně indigo (modrá), šafrán (žlutá) a želví krunýře (červená a hnědá).

Zejména dětské návštěvníky zaujme jistě zmenšenina zámeckých interiérů – dětský pokojík s hračkami, které od poloviny 19. do poloviny 20. století sloužily malým princátkům a princeznám z rodu Schaumburg-Lippe. Najdete tu malý čalouněný nábytek, loutkové divadlo, vozík s oslíkem či mašinku, ale také zmenšeninu Tonet nábytku.

Čtěte také