V borovanském klášteře na Českobudějovicku sedávali mniši jako v kině

7. leden 2014
Česko – země neznámá

V klášteře v Borovanech na Českobudějovicku mají dodnes na kůru kostela mnišské lavice. Ty byly podobně praktické jako ty současné v kinech.

Borovanský klášter augustiniánů nebyl příliš rozsáhlý. Většinou ho obývalo kolem deseti mnichů. Přesto měl pohnutý osud. Kostel stával Borovanech od roku 1366. Když ale místnímu pánovi Petru z Lindy zemřel syn Martin, rozhodl se na místě farního kostela vybudovat klášterní komplex.

Martin byl později pohřben v kostele Navštívení Panny Marie, který byl postaven v letech 1455 až 1464 jako první stavba klášterního areálu, k níž na konci patnáctého století přibyl ambit křížové chodby s konventní budovou. Do Borovan přišli augustiniáni, ve své době progresivní řád, z něhož mimo jiné vzešel reformátor Martin Luther.

Už po sto letech byl však klášter zrušen Rožmberky a jeho majetek přičleněn k dominiu Pánů z Růže. Za třicetileté války byl vypálen a poničen a posléze obnoven v roce 1663 za císaře Ferdinanda III. O dalších 122 let později byl klášter definitivně zrušen císařem Josefem II. V témže roce (1785) koupili klášterní majetek Schwarzerbergové, kteří ho vlastnili až do roku 1940, kdy připadl městu.

Mnišské lavice jsou praktické, podobně jako současné sedadla v kině jsou skládací a s podpěrkami

V letech 2004 až 2010 prošel zchátralý areál generální opravou. Dnes na místě kláštera najdete městskou knihovnu a infocentrum a společenské prostory, kterým dominuje sál s freskovým stropem s výjevy ze života sv. Augustina.

V křížové chodbě konventu kláštera je dnes umístěno lapidárium barokních soch včetně originálu Mariánského sloupu z Českých Budějovic. V patře je instalováno klášterní muzeum a jsou zde umístěny i originály soch z římovské pašijové cesty. Ostatní části slouží jako fara a prostory farnosti.

Prostory kostela je možné si prohlédnout po nedělní bohoslužbě, která začíná v 8 hodin. Otevírací doby klášterního muzea najdete http://www.borovansko.cz


Zvětšit mapu

autor: Filip Černý
Spustit audio