V centru Náchoda můžete usednout na literární lavičku. Hned vedle Josefa Škvoreckého

11 fotografií

Má brejličky, je ležérně opřený o bytelné opěradlo, klobouk odložený vedle sebe. Za svými zády má nejen krásně zrestaurovaný kostel sv. Vavřince, ale také náchodský zámek a pod ním Starou radnici, kde sídlí Městské informační centrum.

Kdo se postaví za lavičku, uvidí přes spisovatelova ramena skvostnou secesní radnici z roku 1904. Místo pro skulpturu bylo vybráno opravdu pečlivě, stojí v odpočinkové zóně v historickém centru města.

Předlohou pro Škvoreckého lavičku se stala spisovatelova fotografie pořízená asi v 80. letech ve Varšavě při posezení s muzikologem, publicistou a překladatelem Lubomírem Dorůžkou. Město zadalo požadavky na sochu slavného rodáka, přičemž zvítězil návrh sochaře Josefa Faltuse ze Záryb u Kostelce nad Labem.

Lavička se spisovatelem v nadživotní velikosti a s typickým posedem nabízí kolemjdoucím dvě místa k sezení, podstavce tvoří hřbety knih. Díky použité litině na ní navíc nevznikají vyhlazená místa a odolá poškození. Skulptura je zároveň výchozím bodem pro procházku místy spojenými s autorovými romány a jeho životem v Náchodě. Trasu si lze projít i podle publikace Průvodce Náchodem Josefa Škvoreckého od Aleše Fetterse.

„Začíná na náchodském Masarykově náměstí u Škvoreckého lavičky. Její slavnostní odhalení se uskutečnilo v neděli 11. května 2014, v roce nedožitých devadesátých narozenin spisovatele. 14. května 1990 bylo na místní radnici manželům Škvoreckým uděleno čestné občanství města. Ve středu náměstí je kostel sv. Vavřince (ve Zbabělcích sv. Antonína). V něm byl Josef Škvorecký na podzim roku 1924 pokřtěn. Danny Smiřický se tam chodil občas pomodlit,“ píše Aleš Fetters v průvodci.

V Beránku snil Danny nad bukvicovou kávou

Dominantu Masarykova náměstí představuje secesní Hotel U Beránka z roku 1914. Josef Škvorecký, který si hoví na lavičce, má vyhlášený podnik za zády, za kostelem sv. Vavřince. „U Beránka Danny snil nad bukvicovou kávou (pravá káva byla v Němci okupované Evropě vzácnost). Můžeme si sednout u širokého okna a jako Danny pozorovat život na náměstí. Beránek - Městské divadlo Dr. Josefa Čížka - je centrem kulturního života města. V září roku 2004 se tam uskutečnila mezinárodní konference o životě a díle Josefa Škvoreckého. To byl náchodský rodák naposledy doma. Bylo to jeho důstojné rozloučení s rodným městem i rodnou zemí,“ popisuje Aleš Fetters.

Průhled na Náchodský zámek, vpravo za morovým sloupem je Stará radnice, kde sídlí i MIC|foto: Vladislava Wildová,Český rozhlas

Trasa po stopách Škvoreckého vede také na další zajímavá místa v Náchodě, mimo jiné na gymnázium, které budoucí spisovatel navštěvoval od září 1935 do léta 1943, kdy tam maturoval. Zastavit se můžete v legendárním hostinci Port Arthur, kde zkoušela nejen v pátek 4. května 1945 jazzová kapela, jak víme z prvních vět Zbabělců.

Josef Škvorecký žil 20 let v emigraci, ale literárně Náchod nikdy neopustil. Jeho Prima sezona, po Zbabělcích „nejnáchodštější“ knížka, vyšla v Torontu v roce 1975. Příběh inženýra lidských duší, jehož jedna dějová linie se také odehrává v Náchodě, se dočkala publikace o dva roky později. Životopis napsaný v Torontu v roce 1984 pod názvem Příběh neúspěšného tenorsaxofonisty, začíná slovy: „Narodil jsem se v Náchodě, v menším městě při severovýchodní hranici Čech ..."

Škvoreckého lavička je popsána útržky textů z knih a citátů, ale kvůli patinování se dají jen těžko přečíst. Podle autora díla, sochaře Josefa Faltuse jde o záměr, aby se ten, kdo je všímavý, zdržel u sochy déle a zkusil rozluštit, co je na ní napsáno.