V Evropě pořád hledáme, co nás spojuje. Jsou to housle, říká Jaroslav Svěcený

6. březen 2025

Alex a host

Světoznámý houslový virtuos letos slaví výročí 40 let na hudební scéně. Má naplánovanou řadu koncertů, účast na hudebních festivalech a také vydává hned dvě knihy v jednom roce.

Jaroslav Svěcený teď má tak plný program, že svá vystoupení trochu ubral. „Musel jsem, protože dodělávám dvě knihy. Upletl jsem si na sebe bič. Sice už jsem jednu knihu kdysi napsal, ale tentokrát to je s časovým limitem.“

Ve znamení houslí

Jako první vyjde kniha rozhovorů, které s ním napsal Vojtěch Babka. „Bylo to docela zajímavé povídání, protože jsou tam věci jak laické, tak i odborné. Je to můj pohled na svět.“

Druhá kniha pojmenovaná ve Znamení houslí bude celá o houslích, ale nebude to encyklopedie. „Je to česky a anglicky psaná publikace, která mapuje houslařství, houslařské školy a příběhy houslařů. V Evropě se pořád hledá, co nás spojuje, teď je to obzvlášť velmi aktuální. Já vždycky říkám, že Evropu spojují housle. Jejich výroba je minimálně od 16. století a jednotlivé národy od sebe přebíraly zkušenosti. Lidé spolupracovali, žili, vdávali se, ženili, a zvládli to i bez absolutního vedení v jednom městě. Houslařství je podle mě obor, který ukazuje, že lze žít ve spojené Evropě,“ míní Jaroslav Svěcený.

Festival Svěcení/ý jara nebo Klášterecké hudební prameny

Své fanoušky ale o hudební vystoupení nepřipraví, k výročí je potěší také na sólových koncertech a několika festivalech. Patří k nim i ty, které založil, nebo se na jejich založení významně podílel. Jsou to například Festival Svěcení/ý jara, Festival hudby zámek Dobříš nebo Klášterecké hudební prameny.

Z uplynulých 40 let má trochu rozporuplné pocity. „Jsem z toho čísla malinko zdrcený, strašně rychle to uteklo. Člověk si ale musí vážit toho, že mohl 40 let na tom pódiu hrát. A já jsem si asi vybral i komplikovanější neprošlapanou cestu. Byli jsme první, kteří tady začali dělat i multižánrové věci. Tenkrát se to vůbec nenosilo, protože to v klasice neměli rádi.“ V multižánrových projektech stále pokračuje. „Teď připravujeme projekt s Katkou Žbirkovou, kde budeme dělat muziku Mekyho, ale v instrumentální podobě s orchestrem a s houslemi.“

Je potřeba občas vyjet do světa

Díky přípravě knihy rozhovorů, do které vybíral fotografie, si připomněl i zážitky z dětství, kdy s houslemi začínal. „Jako žák první třídy základní školy jsem hrál v mateřské škole, která byla hned vedle. Bylo to moje úplně první vystoupení. Měl jsem umělohmotný galošky a za mnou byla perníková chaloupka. U fotky mám napsáno, že jsem hrál Sedí liška pod dubem a Ovčáci čtveráci. Takže to musel být asi velký umělecký zážitek,“ vzpomíná s úsměvem houslový virtuos.

Od té doby se Jaroslav Svěcený se svými houslemi dostal hodně daleko, procestoval s nimi 62 zemí světa. „Hrál jsem třeba před skalním chrámem v Petře v Jordánsku. To byl obrovský zážitek. Jsem rád, že jsem ty cesty zažil a díky tomu se taky u nás dívám na věci trošku jinak. Někdy se tady řeší jen ty malicherné a v mnoha případech zcela nesmyslné proti těm, které někdy vidíme ve světě. Ono je potřeba občas vyjet a podívat se i za humna.“

Jak bilancuje svoji kariéru a vidí už nějakého svého nástupce? A jaké zajímavé příběhy houslařů z připravované knihy prozradil posluchačům? Nejen to si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru s Alex.