Ve Rtyni v Podkrkonoší donedávna netušili, že v ní stojí nejstarší česká roubenka

Roubenka na kraji městečka byla ještě před pár lety v dezolátním stavu a její majitelé měli v plánu ji zbourat a na jejím místě postavit nový dům. Když ale zjistili její skutečné stáří, opravili ji a dnes ji můžete obdivovat jako chráněnou památku. Její historie totiž sahá až do 16. století.

Rtyňská roubenka se od běžných chalup liší na první pohled. Nejen trámy natřenými na bílo, ale především výškou stropu ve světnici. To svědčí o tom, že chalupa mívala ještě takzvanou dýmnou jizbu. Což znamená, že se v ní netopilo v kamnech, ale hospodyně vařily na otevřeném ohni. Kouř se pak držel v přibližně metrovém pásu u stropu, a ty se proto o tuto výšku zvedaly.

Čtěte také

Ve štítové zdi je mezi okny vidět také malé okénko, jakýsi větrací otvor, kterým se jednak vypouštěl kouř ven, jednak se jím nasával vzduch zvenku. Kouř také pravděpodobně konzervoval dřevěné trámy, které díky tomu odolaly škůdcům a dřevokazným houbám.

Stáří roubenky překvapilo i památkáře

Právě vysoké stropy a velkou pravděpodobnost existence dýmné jizby registrovali už delší dobu památkáři, kteří majitele roubenky před jejím plánovaným zbouráním informovali o stavební památce. A nařídili ještě předtím, než půjde roubenka „k zemi“, udělat podrobný průzkum.

Světnice s replikou kamen, původně se tu ale vařilo na otevřeném ohni|foto: Jiřina Šmídová

Sondy do starých trámů prozradily neuvěřitelné stáří. Dům byl postaven pravděpodobně v letech 1547 až 1548. To překvapilo jak majitele, tak i samotné vědce. Po tomto zjištění majitelé od původního záměru ustoupili, chalupu naopak opravili a její unikátnosti si váží. Návštěvníkům se tak naskýtá svědectví, jak žili a bydleli naši předkové na venkově od 16. století.

Rodina současných majitelů koupila dům počátkem 20. století a zápisy ze starých smluv dokládají, že obyvatelé chalupy byli vždy zemědělci. Některým se dařilo lépe, jiní dřeli bídu s nouzí. Roubenka za 400 let vystřídala mnoho majitelů. V kupních smlouvách vždy stálo, kolik polí k chalupě patří, kolik dobytka, motyk, povozů a nářadí i hospodářských strojů. Zkrátka chalupa do rukou nových majitelů nikdy nepřecházela prázdná.

Čtěte také

I když nábytku v takové chalupě asi mnoho nebývalo. Nejen, že by v kouřem zamořené místnosti malovaná truhla stěží vydržela, ale v jedné světnici bydlívalo až 15 lidí několika generací. Nechyběl velký stůl, postele byly jen pro starší generaci a zbytek musel složit hlavu na některé z mnoha lavic.