Venkovský učitel byl chudý jak kostelní myš, v Polici nad Metují mají starou školu

Třídy na dnešní poměry moc prostorné nejsou, ale v dřevěných lavicích se na dvě směny, tedy při dopoledním a odpoledním vyučování, vystřídalo na 50 dětí. I pomůcky odpovídají době před 200 až 250 lety, jsou tu tabulky, na něž děti psávaly křídou. Sešity, učebnice, kalamáře a pera přišly na řadu až později. Podle toho, jak šikovného učitele zrovna v tom kterém městečku či vsi měli.

Ti vzdělanější a osvícenější totiž učebnice a pomůcky vytvářeli a vydávali sami. Nejeden písmák a kronikář proto pocházel právě z řad „učitelských“. Funkce učitele měla tedy jistý společenský status, ostatně zajištoval ho i školní řád, leč reálné postavení učitelů bylo často velmi nuzné. Pro topivo si chodili každou sobotu na „obec“ a i tak mnohdy nestačilo a pan učitel byl nucen si přivydělávat, čili žebrat, jak se píše v dobových pramenech.

Stará školní třída|foto: Regionální muzeum v Náchodě

Samotné učivo v tehdejší škole bylo celkem jednoduché. Vyučovalo se převážně trivium, tedy čtení, psaní a počítání. Součástí osnov bylo samozřejmě i náboženství. Vyučoval se ale i poněkud neobvyklý předmět, dnes bychom ho možná zařadili do branné výchovy. Důvodem byla nešťastná událost na kterési škole, kde se zřítil strop, a děti, které se stihly schovat pod lavici, se zachránily. A tak se v každé venkovské škole museli žáčci především naučit rychle se schovat pod lavici.

Součástí expozice Staré školy v Polici nad Metují je i služební byt pana učitele, a tak si návštěvník může udělat představu, jak se před lety nejen učilo, ale i bydlelo.