Větrný mlýn ve Štípě by dokázal mlít mouku i dnes. Zájemci se mohou vydat na jeho prohlídku
V jedné z místních částí Zlína, ve Štípě, mají jeden architektonický unikát. Pyšní se větrným mlýnem, který je zapsaný na seznamu kulturních památek. Stojí v části zvané Pod Větřákem na jižním úpatí Hostýnských vrchů. Mouka se v něm mlela do padesátých let 20. století. A jak tvrdí současný majitel Jiří Procházka, zařízení je funkční i dnes.
Když vyrazíte ze Štípy směrem na Hvozdnou, uvidíte stát na horizontu kouzelný mlýn. Dominantou místa je už od roku 1858, kdy ho se svým synem Josefem začal stavět Kristián Kovář. „Tady na kopci tři, čtyři dny v týdnu pofukuje, tak tu postavili mlýn holandského typu. Kristián Kovář byl dědeček mého dědečka,“ vysvětluje současný majitel a dědic historické památky Jiří Procházka.
Mlýn budovali dva roky, stavební materiál vozili z nedalekého lomu. A proč jde o mlýn holandského typu? „Máme dva druhy mlýnů. Holandské jsou zděné a proti větru se natáčí jen jejich střecha. A potom jsou mlýny německého typu, které jsou dřevěné a natáčí se celé,“ přibližuje Jiří Procházka.
Během 2. světové války byl mlýn zapečetěn. I přes tuto překážku mlel dědeček Jiřího Procházky mouku. Tajně v noci. V padesátých letech 20. století už se ve mlýně jen šrotovalo obilí. Poté byla jeho činnost ukončena definitivně. Současný majitel ale tvrdí, že by stačilo vyměnit dva řemeny a mlýn by mohl opět plnit svoji funkci.
„Křídla jsou v poměrně dobrém stavu a zařízení není nijak zchátralé, protože mám za povinnost ho udržovat,“ směje se. V přízemí je kromě jiného k vidění velká řemenice. Když se nemlelo, napojila se na cirkulárku a ve mlýně se řezalo dřevo.
Korouhev s dírou po kulce
V prvním patře mlýna se nachází mlecí stolice s násypkou, do které se sypalo obilí. Když byla násypka prázdná, zazvonil zvonek, který upozornil mlynáře, že má dodat další materiál k mletí.
Pod střechu musí návštěvníci vystoupat po žebříku. Ale námaha stojí za to. V podkroví uvidí krásnou krytinu, dřevěné šindele. Ty ovšem nejsou původní, ale už asi čtvrté v pořadí. Každých pět let se musí natírat, ale pomaleji podléhaly zubu času.
Dominantou prostoru je velké ozubené kolo. „Pohání pastorek, který otáčí mlýnským kamenem,“ vysvětluje Jiří Procházka. Říká se mu palečné kolo, protože je v něm zasazených 68 takzvaných palců. Kolo je na jedné hřídeli spojené s větrným kolem a právě tam dochází k přenosu větrné energie v mechanickou. Lopatkám stačí síla větru o rychlosti pět metrů za sekundu, aby se začaly hýbat.
Zájemci si mohou prohlédnout také původní korouhev, která se dříve otáčela na střeše mlýna. A to i za války. Z této doby v ní zůstala díra po kulce. Větrný mlýn ve Štípě nemá pevnou otevírací dobu. Stačí ale zavolat Jiřímu Procházkovi a domluvit si prohlídku. Kontakt je uvedený na internetu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
